Mladí muži kácející v noci na sobotu sochy revolucionářů v Charkově měli masky. Z videozáznamu, který se objevil na internetu, je patrné, že hovoří rusky, jako většina obyvatel města. A také je slyšet, jak jim někdo nadává. Policie na místo přijela, ale do akce se nevměšovala.
Meanwhile in Kharkiv, Ukraine. pic.twitter.com/mcD51peSVj
— *Russian Market (@russian_market) 11. Duben 2015Část Charkovanů pokládá mladíky za vandaly, část si myslí, že s památníky tohoto druhu je nutné co nejdřív skoncovat. Většina lidí ale dává přednost úřední, organizované likvidaci, popřípadě přemístění soch do nějakého depozitáře.
Navíc zákon o zákazu propagandy komunistické a nacistické ideologie, přijatý minulý čtvrtek, ještě nepodepsal prezident Petro Porošenko.
Pád modly bolševismu. Ukrajinci účtují s památníky Lenina |
„Nijak nehodnotíme roli Sverdlova, Ordžonikidzeho a Rudněva v historii, ale památníky ničí jen vandalové,“ praví se v prohlášení charkovské organizace strany Opoziční blok.
Ve stopách leninopádu
Nejde zdaleka o první případ, kdy se někdo na Ukrajině rozhodl bez svolení úřadů vypořádat se s výtvory většinou nevalné umělecké hodnoty. Loňský rok zasáhl Ukrajinu masivní „leninopád“, kdy se k zemi poroučela jedna socha Lenina za druhou. Kyjevský Lenin byl stržen už v prosinci 2013, charkovský – největší v celé zemi – skoro o rok později.
Trestní stíhání ve věci vandalismu bylo charkovským gubernátorem Igorem Balutou elegantně zastaveno: už poté, co Lenin ležel v horizontální poloze, podepsal příkaz o jeho odstranění. Policie se kauzou přestala zabývat. Živelné kácení symbolů minulého režimu nebylo nijak stíháno ani v jiných obcích a městech Ukrajiny. Někde, jako v Melitopolu, ale raději nechali sochu ve dne v noci hlídat policií.
Teď ale likvidační činnost nadšenců dostala právní rámec. Poslanci si minulý čtvrtek odhlasovali zákony umožňující zpřístupnění archivů sovětských tajných služeb, uznání podzemních odbojových organizací včetně Ukrajinské povstalecké armády za „bojovníky za nezávislost Ukrajiny“ i legální zbavení se bolševických a nacistických symbolů.
Lenin v ukrajinských barvách. Socha sovětského diktátora v obci Velyka Novosilka se dočkala nového nátěru. Na podstavci je nápis „Sláva Ukrajině - hrdinům sláva!“
Do půl roku by se měla přejmenovat i všechna města a obce nesoucí jména po bolševických vůdcích, a stejný osud čeká i ulice a náměstí nazvané po ideologicky nepřípustných postavách. Především Lenin má náměstí a prospekt v každé ukrajinské vesnici. I řada dalších komunistických činitelů propůjčila své jméno bulvárům, parkům, domům kultury i celým městům. Mírná dezorientace pramenící z přidělení nových názvů tisícům objektů bude nezbytnou součástí zbavování se dědictví minulosti.
Průměrná rychlost: 140 Iljičů ročně
„Leninopád“ je součástí ukrajinské revoluce důstojnosti, která si za jeden z hlavních úkolů vytýčila zbavení se komunistického dědictví. Leninů na Ukrajině ale ubývalo i před Majdanem. Zatímco v roce 1991 se země „pyšnila“ 5500 památníky vůdce světového proletariátu, na podzim 2013 jich na Ukrajině zůstalo něco přes dva tisíce. Likvidace tedy probíhala průměrnou rychlostí 140 Iljičů ročně. Ovšem v roce 2014 se tempo, s jakým se lidé chtěli zbavit bolševické minulosti i vlivu těch, kdo mumii této tragické figury ruských dějin stále uchovávají v obskurním mauzoleu na hlavním náměstí země, zvaném příznačně Rudé, zásadně zrychlilo. Za rok padlo asi 800 Leninů.
  |
V současnosti na Ukrajině stále stojí asi 1700 památníků vůdce světového proletariátu. Do konce roku by podle nového zákona neměl náměstí ukrajinských obcí krášlit ani jeden. Otázkou je, co se sochami bude. Nápadů je hodně. Například ve městě Gaďjač v Poltavské oblasti měli na náměstí bronzovou sochu Lenina. Bez hlavy vážila čtyři tuny. Místní aktivisté hnutí Majdan sochu povalili, oddělili hlavu od trupu a tělo odvezli do sběrny. Hlavu do muzea. Za peníze získané za prodej drahého kovu pořídili dva starší džípy, které předali vojákům 92. mechanizované brigády a dobrovolnickému praporu Ajdar. A spočítali si, že za 76 podobných Leninů by mohli vojákům koupit tank T-64BV-1.
Podobným procesem prošly v minulých letech i ostatní bývalé sovětské republiky. Nejdůslednější byli v deleninizaci v Pobaltí. I řada měst ve střední Asii a na Kavkaze získala zpět své historické názvy – tádžický Leninabád se znovu stal Chudžanem, arménský Leninakan se teď jmenuje Gjumri, kyrgyzský Frunze se nazývá Biškek. Tohle čeká teď i Ukrajinu. Například Dněpropetrovsk (pojmenovaný podle revolucionáře Grigorije Petrovského), Kirovograd (podle Sergeje Kirova) či Dzeržinsk (těch je hned několik, podle Felixe Dzeržinského, zakladatele KGB). Globální přejmenování obcí, ulic i náměstí ale může přijít ukrajinskou kasu dost draho. Jen měst je na Ukrajině 459 av každém je průměrně 30 ulic pojmenováno po nějakém komunistovi.
Ukrajinský „leninopád“ je jev ojedinělý svou razancí a emotivností. Už vloni ho s notnou dávkou sebereflexe charakterizovala ruská publicistka Xénie Larinová jako specifický vztah Ukrajinců k Rusům: „Myslím, že teď je konečně všem jasné: Oni neutíkají do EU. Oni utíkají před námi.“
