* LN Je Stepan Bandera podle vás osobností, která si zaslouží ocenění v podobě nejvyššího ukrajinského vyznamenání, jež mu udělil prezident Viktor Juščenko?
Ne, Bandera vůbec takovou osobností není. Ve veřejné rozpravě se klade zjednodušené rovnítko mezi ukrajinský odboj a postavu Stepana Bandery, který v něm hrál marginální roli.
* LN To máte asi pravdu. Připomeňme, že Bandera byl většinu války v nacistickém zajetí a po válce odešel brzy z Ukrajiny do emigrace. Takže podle vás byl spíše symbolem ukrajinského osvobozeneckého hnutí, a ne někým, kdo by ho řídil?
Přesně tak. Bandera od okamžiku, kdy ho zatkli Němci, ztratil zcela vliv na běh věcí. Bandera dal tvář radikalismu tomu křídlu ukrajinského nacionalismu, které bylo ochotno bojovat proti všem, včetně samotných Němců. Naproti tomu Banderovi oponenti v řadách ukrajinských nacionalistů se přikláněli k umírněnému vyčkávacímu postupu. Po válce se Bandera ocitl už v úplné izolaci, a to i myšlenkové.
* LN Na druhou stranu má toto postavení pro Banderu určité plus, protože se mu dá asi těžko dávat za vinu mnoho zločinů, kterých se některé části ukrajinských nacionalistů dopustili, když například na Ukrajině údajně zavraždili na 150 000 polských civilistů (polští odbojáři v odvetě zavraždili desítky tisíc Ukrajinců). To se Banderovi asi opravdu za vinu, a to ani nepřímo, klást nedá.
Přímou vinu rozhodně nenese. A nepřímou, to je vždy takový nejasný pojem. Ale já si troufám říci, že rovněž ne. Celé to označení „banderovci“ nevystihuje podstatu Ukrajinské povstalecké armády. Vraždění na dnešní západní Ukrajině je proto mnohem širší problém boje Ukrajinců za nezávislost. Hlavní omyl spočívá v tom, že právě Banderu máme sklon pokládat za architekta celého hnutí, ačkoli on byl spíše epizodním hráčem. Proto se na něj nedá svádět ani odpovědnost za to, co se na tomto území dělo. Jediné, co se dá říci, je to, že Bandera byl zástupcem toho proudu ukrajinského nacionalismu, který by jistě před takovými zločiny dvakrát neváhal.
* LN Mezi oběťmi banderovců byli i Češi na ukrajinské Volyni. Kolik jich bylo?
Mnohem méně než Poláků, v jejich případě to ukrajinští nacionalisté nepojímali jako etnickou čistku. Lze mluvit o třech stovkách obětí.
* LN Zastavme se u Ukrajinské povstalecké armády (UPA). Je to kapitola dějin, na kterou mohou být Ukrajinci hrdí?
Jednoznačně ano. To hnutí bylo mnohem širší, než by se dalo shrnout pod nálepku „banderovci“. Mělo sklon sjednocovat ukrajinské proudy, včetně levicových politiků. V řadách UPA bojovali i sovětští zběhové, i národnostně to bylo velice různorodé. Ale podařilo se vytvořit sílu, která v době, kdy Ukrajina byla mezi dvěma mlýnskými kameny, nacistickým a sovětským, dokázala více či méně vzdorovat oběma, byť s různou intenzitou a odhodláním. Nelze se divit, že proti Němcům nebojovala UPA zdaleka tak urputně, jako proti Sovětům. Ukrajinský odboj navíc přetrval do začátku padesátých let a byl to vůbec nejaktivnější antikomunistický odboj. Takový, který nebyl v Česku ani myslitelný.
* LN Jaký mají dnes na ukrajinský odboj názor Češi? Přetrvává podle vás ten Sověty zkreslený obraz „banderovců“ jako zločinců kolaborujících s nacisty, nebo se ho už za těch posledních dvacet let podařilo nabourat?
Mezi českou populací je to stejně jako v jiných otázkách moderní historie pohled rozpačitý a tápající, což je přirozené. Ale menšina, která je vždy slyšet a určuje rozpravu a nálady a má k banderovcům jasné stanovisko, ta je naladěna velice záporně a vychází z dobové (sovětské) propagandy.
