A to ve vzácné shodě odsuzují ochránci zvířat i vědci. Samozřejmě z rozdílných důvodů. Vědce (a také obchodníky) trápí především čas a náklady spojené s chovem tolika zvířat. Proto se hledají alespoň částečné náhrady, které by umožnily zkoušky zjednodušit. Hned se samozřejmě nabízejí lidské buňky pěstované v laboratoři. Ale výsledky z těchto umělých kultur se od účinku na skutečné lidi dosti liší.
Důvody jsou různé. Například u plicních buněk je to počet rozměrů: plíce vytváří složitou prostorovou strukturu, kultury jen nudnou plochu. Vědci se proto snaží plicní buňky komplikovaně pěstovat na jakýchsi „lešeních“.
Ale na univerzitě v Cardiffu si práci zjednodušili. Plicní buňky nechávají růst na plastikových kuličkách o průměru 0,5 milimetru. Vznikne tak řada velmi malých „plic“ obrácených naruby. Z tisíců plícemi porostlých kuliček lze pak poměrně jednoduše vytvářet čipy vhodné k ověřování hned několika látek najednou. Všechny problémy se tak nevyřeší, ale aspoň někteří potkani si snad budou moci oddychnout.
