Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem se rozhodlo zahájit výroční stou sezonu oživením „ur“ verze Smetanovy Prodané nevěsty, která se dnes objevuje jen jako rarita. Srovnání s konečnou verzí je zajímavé samo o sobě a výsledek ústeckého týmu je přinejmenším svérázným příspěvkem do diskuse, jak inscenovat tituly z kategorie rodinného stříbra. Režisérka Karla Štaubertová pojala „Ur-Prodanku“ nepietně a zátěž tradice doslova odhodila hned na začátku, když nechala ženskému sboru od hlav odletět do provaziště naškrobené čepečkové holubičky a všichni pak odložili makety krojaček a ramenatých chasníků.
Místo pouti „rok na vsi“ Děj anekdoty, který se odehrává během jedné vesnické pouti, režie roztáhla na „rok na vsi“, od podzimu až do Velikonoc. Ty přinesou po rozmýšlení a svárech svatební rozuzlení. Další, zprvu obtížně pochopitelnou inovací je umístění části prvního dějství do hospody „U Kecalů“, kde vládne „pseudo-starodávná“ paní Kecalová (Jaroslav Čejka) a jejíž otevírací doba se posunula kamsi do dneška. Scénograf Ján Zavarský koncipoval bílý prostor hospody chladně geometricky a umístil do něj jen dva dřevěné stoly s židlemi. Pozadí pojednal jako „citaci“ jevišťátka, které bývalo součástí vesnických hospod. Barva jeho „opony“ se proměňovala podle ročních dob od okrové přes šedou po modrou. Pospolitost, kterou s pomocí kostýmů Kateřiny Bláhové režisérka předkládá, je ale dosti bizarní: Jeník si vystačí s černými kalhotami na kšandách, holínkami a bílou košilí, z níž vykukuje černé triko, Vašek má bleděmodrý „manažerský“ oblek s oranžovou kravatou, na zimu nasadí červeného kulicha a rukavice, Krušina, neznámo proč, se hřeje v ušance a vaťáku.
Kecal se producíruje v kalhotách na kšandy a domácké košili, přes kterou oblékl santaklausovskou parafrázi červené vesty, možná nového „europeiského“ kmene. Charakteristika postav v příběhu o Jeníkově svatební lsti zůstala jen u obecného náčrtu tradičního výkladu. Škoda že během druhého „jarního“ dějství pozornost odpoutávala obava, zda někdo nezakopne o běhoun umělohmotné travičky, který se nebezpečně nahrnoval.
Podstatné bylo hudební nastudování a výkony sólistů: na Smetanově brilantně stanoveném půdorysu Norbet Baxa vystavěl hudební tvar, který byl natolik samonosný, že se přes režijní změť hravě přenesl. Takový výkon by obhájil důstojně i daleko za ústeckými hranicemi. Baxovo nastudování mělo důvtip, energii, svěžest, plastičnost, plnost zvuku i dynamické nuance. To vše opřeno o technickou i intonační jistotu a soustředěnost orchestru – při premiéře skvěle vycházela i ošemetná rychlá tempa. Velký podíl na diváckém úspěchu premiéry mají sólisté: Petra Šimková se rychle vypracovala, troufám si tvrdit, v naši nejlepší současnou Mařenku, temperamentní holku krev a mlíko, půvabnou, dojemnou i výbušnou. Milan Vlček se v Jeníkovi představil v až překvapivě zdatné formě. Kecal v pěvecky suverénním podání Aleše Hendrycha byl spíše dobrácký snaživý strejda než sebevědomý náfuka. Vašek (Ondřej Socha) – úlevně – nikoli polodebil, ale roztržitý a sportovně založený mladý muž, kterého víc než ženění zajímají klukovská dobrodružství. Principál Františka Sysla a Esmeralda Anny Klamo, která „vysekla“ i provaz, rozehráli komediantskou scénku včetně kupletu Ten staví se svatouškem a za pomoci taneční skupiny Dance Center Marverci ve stylu break dance.
HODNOCENÍ LN ***** Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta Dirigent: Norbert Baxa Režie: Karla Štaubertová Scéna: Ján Zavarský SD Ústí n. Labem, premiéra 18. 9.
