Ministerstvo vnitra nedávno oznámilo záměr zrušit matriky v asi 450 obcích kvůli tomu, že jejich činnost přijde stát na mnohem více peněz, než kdyby byly více centralizované.
Malé obce se proti záměru nedávno vzbouřily a bouřil jsem se spolu s nimi, protože by dopadl na dostupnost agend spojených s narozením, manželstvím, partnerstvím nebo úmrtím, které jsou pro občany důležité. Navíc není jasné, zda by skutečně nastaly ministerstvem slibované úspory – přinejmenším část z nich totiž spotřebovalo nutné posílení zbylých úřadů, kam by se logicky přelily činnosti zajišťované dosud menšími úřady.
Je jasné, že je nespravedlivé, aby stejný výkon v jedné obci stál ročně v průměru 40 tisíc a jinde 40 korun, ale to má jiné řešení než direktivní rušení úřadů shora. Mnohem lepší řešení je určit reálnou cenu takového úkonu a platil ji všude stejně, záleželo by pak na rozhodnutí starostů a zastupitelů, zda matriku ve své obci udrží, anebo ne, zda příslušného úředníka vytíží a zaplatí i jinak, prostě jak si to ve své obci zorganizují.
Usnadňujeme, nebo komplikujeme?
Celý příběh ovšem naznačuje nesystémovost, s jakou se v České republice k přeměně veřejné správy přistupuje. Zatím nejvýznamnější krok se v oblasti zjednodušení a digitalizace odehrál v roce 2008, kdy zavedením CzechPointů odpadla do té doby nezbytná dlouhá cesta do fronty na pražském Pankráci, když člověk potřeboval výpis z rejstříku trestů. Od té doby se sice systém naučil vydávat některé další doklady a dokumenty, ale žádné větší zkrácení cesty za úřady se už neodehrálo.
A tak se můžeme alespoň těšit z toho, že je možné občanský i řidičský průkaz zařídit nejen v té jedné konkrétní z obci s rozšířenou působností, pod kterou spadá naše bydliště, ale ve všech 206 obcích thoto typu. Lidé tak můžou místo na přetížené úřady jet tam, kde to jde rychleji. Anebo nemusí jen kvůli výměně průkazu jet z místa, kde pracují, do místa trvalého pobytu.
To je samozřejmě usnadnění ve prospěch občanů, které umožnila právě digitalizace. Člověk si ale musí klást otázku, proč u matrik chce stát naopak učinit krok, který občanům život zkomplikuje.
Digitál má být základ, papír dodatek
Do budoucna ovšem nestačí další digitalizace stávajících agend, jakkoli je samozřejmě nutná. Je totiž potřeba změnit celý přístup státu v oblasti veřejné správy. Digitální komunikace mezi úřady navzájem i mezi úřadem a občanem nesmí být dále vnímána jako něco navíc k běžné papírové formě komunikace, ale naopak jako základní forma, která dovolí využít papír jako dodatečnou službu těm, kdo si s počítači nerozumějí nebo k nim nemají přístup.
To znamená, že stát musí mít povinnost zařídit službu v digitální formě – jen tak totiž bude donucen k tomu zamyslet se, jak jednu každou agendu zjednodušit, zpřehlednit a zpřístupnit (o tom, že by třeba zjistil, že je možné ji zrušit, ovšem nesním, ani když spím).
Ruku v ruce s tím musí stát umět pracovat s digitální identitou, a to nejen s již zmíněnými datovými schránkami, ale klidně i s identitami spravovanými soukromými subjekty, např. bankami. Když tak člověk může přistupovat ke svému účtu, proč by banky nemohly ověřit, že tentýž člověk státu z domova posílá nějaký konkrétní elektronický dokument?
Současně však musí stát umět využít stávajících sítí různých úřadů, optimalizovat je a propojit. Tak, aby lidem, kterým internet nepřirostl k srdci, umožnily podat jakýkoli dokument v místě, kde je to pro ně příjemné, nejspíš co nejblíže domovu.
Pak budeme mít efektivní veřejnou správu, která v jednom místě nabídne poštovní služby, přístup k datům z ChechPointu, možnost podat elektronicky cokoli od daňového přiznání po žádost o stavební povolení nebo o sociální dávku, anebo třeba ony matriční agendy. V tu chvíli už diskuse o zachování samostatných matričních úřadů bude zbytečná. Ale začínat cestu tímto směrem právě redukcí matrik je naprostý nesmysl.
MARTIN KUPKA, starosta Líbeznice, ODS
