Jak složité je získat od Stephena Kinga povolení adaptovat jeho dílo?
Paradoxně to byla na celém projektu ta nejjednodušší věc. Stephen King je velmi ochotný pomáhat začínajícím filmařům tím, že za symbolický jeden dolar dává svolení zfilmovat některé z jeho povídek. Napsal jsem mu a požádal o šanci natočit jeho úžasnou povídku Jsem brána. Z jeho kanceláře mi potom přišla smlouva. Podepsal jsem ji a do obálky přiložil jeden americký dolar. Šlo to tak snadno, že mě tehdy ani nenapadlo, jak těžké překážky mě budou brzy čekat a co to dá práce, aby film vznikl.
Fascinovala vás tolik ta konkrétní povídka, nebo to byla hlavně strategická volba - mít Stephena Kinga v titulcích?
Samozřejmě, že jméno Stephena Kinga bylo obrovským lákadlem, ale nebyl to hlavní důvod, proč jsem si povídku vybral. Fascinovala mě dávno předtím, než jsem zjistil, že bych mohl dostat šanci ji zfilmovat. Už ten zvláštní název Jsem brána mě zaujal. Příběh o kosmonautovi nakaženém podivným mimozemským virem vyprávěl King tak poeticky a zároveň drasticky, že mě to dostalo. V té povídce byl cítit vliv Lovecrafta i Bradburyho. V podtextu bylo skryté zároveň i něco, co se dotýkalo hlubin lidské psychiky.
Litoval jste někdy té podmínky, že sice budete mít tu čest adaptovat povídku Stephena Kinga, ale nesmíte na tom vydělat ani korunu?
Můžu říct, že jsem díky svému počátečnímu idealismu narazil opravdu tvrdě na realitu, když jsem se pustil do shánění peněz na film, který nesmí vydělat ani korunu. Sehnat alespoň část potřebných prostředků na vytvoření filmu mi trvalo několik let, ale naštěstí se to podařilo díky pomoci sponzorů, kterým se projekt zalíbil i přesto, že na něm nevydělají. Bez nich a bez mého štábu, který pracoval buď zdarma nebo za symbolickou cenu, by film nikdy nevznikl. Dlouhou dobu potom zabralo vytvořit vizuální efekty za zlomek běžného rozpočtu a s minimálním týmem, kdy každý včetně mě zastával několik profesí. Obětoval jsem tomu projektu opravdu hodně ať už šlo o roky práce nebo o mé vlastní peníze, které jsem do filmu dal. Rozhodně toho ale nelituji.
  |
Pro jaké publikum je váš snímek určený? A měl jste při nějaké projekci pocit, že se s takovým publikem váš film opravdu potkal?
Kvůli podmínce Stephena Kinga, že film může běžet pouze na filmových festivalech, jsem jej cílil jednoznačně na festivalové publikum. Zejména na diváky zahraničních festivalů sci-fi a hororu. Měl jsem velkou radost, když jsem osobně viděl, jak film rezonoval u diváků na festivalech v USA. Zjistil jsem totiž, že vyrostli na stejných filmech jako já, když jsem od útlého věku sjížděl na VHSkách stovky hororů a kultovních filmů. Takže bych řekl, že jsme se zejména s americkými festivalovými diváky potkali na stejné frekvenci a to mi udělalo velkou radost. Naproti tomu tipuji, že můj film nemusí fungovat na publikum, které dává přednost oddechovým filmům. To v našem případě ale není problém, protože takové publikum na festivaly nechodí.
Ve snímku Jsem brána jste si dost zaexperimentoval, přesto nepůsobí pouze jako formální filmařské cvičení...
Pro mě je vždy důležité, aby mě filmy velmi intenzivně stimulovaly. Nechci u filmu vypínat hlavu. Chci naopak, aby mě film naladil na frekvenci, kdy začnu vnímat a cítit způsobem, který se mi nenabízí během každodenní reality. Opravdu výjimečné filmy mají sílu spojit diváky s něčím skrytým uvnitř jejich osobnosti. Pro někoho to může být intuice, pro jiného pocit tajemna, nebo vnímání vlastní duše. Natočit jednou tak silný film je mým snem a životní ambicí.
Jedna z nejzajímavějších věcí ve filmu Jsem brána je podoba vesmíru, který obklopuje hlavní postavu. Jak tohle prostředí vznikalo?
Vesmírná mlhovina hraje ve filmu zásadní roli. Od začátku jsem k podobě vesmíru přistupoval jako k něčemu, co souvisí s psychikou hlavní postavy. Nešlo mi o vědecky přesnou a počítačově dokonalou podobu vesmíru. Naopak jsem chtěl něco zvláštního, organického a tajemného. Když jsem po týdnech hledání narazil na videa londýnského umělce Morgana Beringera, okamžitě jsem ho oslovil. Morgan není klasický filmový trikař, je to abstraktní umělec, který vytváří hypnotická videa pomocí animací tisíců fotek organických hmot pod mikroskopem. Společně jsme k vesmírné mlhovině přistupovali, jako kdyby to byla další postava filmu. Mlhovina proto postupně mění tvary, barvy a rychlost pohybu v závislosti na tom, v jakém rozpoložení se hlavní hrdina nachází.
Musela to být docela velká výzva i pro kameramana Nicolase Bordiera a pro představitele hlavní role Radima Vizváryho...
To rozhodně byla. Rozhodl jsem se natáčet přímo z pohledu hlavního hrdiny, takže divák uvidí vše jeho očima. Proto jsem do hlavní role obsadil mima Radima Vizváryho, který dokáže vyjádřit emoce pomocí rukou. Ruce jsou totiž to jediné, co z pohledu hlavního hrdiny diváci uvidí. Francouzský kameraman Nicolas Bordier nechal na Radima namontovat konstrukci s kamerou, která snímala vše z Radimova pohledu. Zavřeli jsme ho do dekorace karantény vesmírné lodi, která na rozdíl od klasických filmových dekorací musela mít všechny stěny a strop tak, aby se v ní Radim mohl rozhlížet do všech stran. Takže štáb musel být schovaný mimo dekoraci a vše včetně ostření kamery jsme řídili na dálku bezdrátově. Natáčet speciálním objektivem pro planetária bylo hodně náročné. Točili jsme dlouhé nepřerušované záběry, kde na sebe navazuje hodně akcí bez možnosti střihu. Než jsem byl s výsledkem spokojený, tak to často zabralo třeba i třicet pokusů.
Co bylo nejsložitější - jednak z uměleckého hlediska, jednak z produkčního?
Po natočení filmu jsem si naivně myslel, že mám tu nejnáročnější část za sebou. Pak ale přišel úkol v podobě vytvoření vizuálních efektů vesmírných mlhovin, které jsou vidět z okna kosmické lodě, a také výzva vytvořit psychedelické stavy hlavního hrdiny pomocí vizuální stylizace natočených záběrů. Zjistil jsem, že vytvořit něco takového by v postprodukčním studiu stálo 1 500 000 Kč a to bylo v době, kdy jsem byl rád, že jsem měl na kafe. V ten moment jsem si říkal, že jsem si ukousl opravdu pořádné sousto a šel do toho naprosto po hlavě bez předchozího zhodnocení, jak těžké to bude. Rozhodně jsem to ale neměl v plánu vzdát a po několika týdnech se mi podařilo najít jak londýnského umělce Morgana, který vytvořil vesmírné mlhoviny za zlomek běžného rozpočtu, tak hollywoodského trikaře Gena Warrena III., který pracoval na filmech jako Hellboy, Postradatelní nebo Resident Evil. Genovi se můj film zalíbil a rozhodl se pomoci s vytvořením efektů za symbolickou cenu. Postupně se k němu přidali i trikaři z Francie a Česka. Všichni na filmu mohli pracovat jenom ve svém volném čase, takže práce na efektech zabrala rok a půl. V životě jsem si neoddychl tak, jako když se efekty podařilo dokončit.
Jak přesvědčíte londýnského umělce nebo profesionála z Hollywoodu, aby pomohli začínajícímu filmaři z Česka?
Vždy hledám ty pravé lidi pro každou profesi ve štábu, protože mi na filmu opravdu hodně záleží a chci, aby vše bylo na maximum. To mě nutí hledat ty nejlepší lidi po celém světě. Dokážu v tom hledání být velmi vytrvalý a nedám pokoj, dokud nemám v týmu přesně ty, které jsem si vysnil. Velmi mě baví oslovovat umělce, kteří mají větší zkušenosti nebo vědomosti než já, protože moje projekty posunou na vyšší úroveň. Ostych nikdy nemám, protože k takovým lidem přistupuji s respektem a nadšeným zájmem o jejich práci. Nejhorší, co se člověku může stát, je, že bude odmítnutý. A to je nic ve srovnání s tím, kdybych si měl vyčítat, že jsem něco nezkusil, protože jsem se bál. Neostýchat se a jít za svým snem beru nejenom jako povinnost režiséra, který se chce prosadit, ale i jako povinnost každého člověka vůči sám sobě.
Nejlepší adaptace Stephena Kinga, prohlásila americká porota o českém sci-fi |
Snímek Jsem brána zvítězil na festivalu v Nashvillu a sklízí i další úspěchy, co to pro vás znamená? Určitě satisfakci, ale pomůže vám to nějak konkrétně s dalšími projekty?
Z vítězství v Nashvillu i z přijetí filmu na dalších světových festivalech mám velkou radost, protože mi to dává signál, že film našel svoje publikum, které je s ním na stejné vlně. Ta radost je o to větší, protože jak vznik filmu, tak jeho výsledný styl byl jeden velký risk. Cena z Nashvillu mi pomohla najít prvního investora pro můj připravovaný celovečerní projekt a snad se podaří, aby otevřela i další dveře. Vždy jsem doufal, že se snímek stane pro mě a můj tým branou k celovečerním filmům.
Kdy bude možné film Jsem brána vidět v České republice?
Film a mě teď čeká ještě jedna vlna zahraničních festivalů na podzim. Potom, co se vrátím z cest, se těším, že film představím českým divákům v listopadu v Praze. Přesný termín projekce s předstihem zveřejním na facebooku filmu Jsem brána. V ideálním případě bych chtěl film promítnout v rámci komponovaného večera spolu s dalšími krátkými horory, které mě inspirovaly.
Plakát filmu Jsem Brána od Jana Gemrota.
