Olomouc kauzu převzala kvůli tomu, že zpočátku existovalo podezření, že se na trestné činnosti podílel také tehdejší žalobce z pražského vrchního státního zastupitelství Libor Grygárek. Podle ústavní stížnosti však mezi skutky vytýkanými skupinám kolem Grygárka a Bočka není žádná souvislost, proto chybí důvod pro kompletní dozorování kauzy z Olomouce.
Ústavní soud v rozhodnutí připomněl, že do přípravného řízení vstupuje pouze v případě, že zjistí vážný faktický omyl nebo logický exces, což se v tomto případě nestalo. „Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v této fázi neshledal v postupu státního zastupitelství nepřípustnou svévoli či libovůli, a stěžovatel ve stále probíhajícím trestním řízení může i nadále uplatňovat svá procesní práva podle trestního řádu, neshledal ani důvod pro svůj zásah do tohoto řízení,“ stojí v usnesení.
Pozice za hlasování
Kauza trafik je jedním z případů kolem někdejší ředitelky kabinetu premiéra Jany Nagyové (nyní Nečasové), které vedly v roce 2013 k pádu vlády Petra Nečase. Začala v roce 2012, kdy se vládní koalici nepodařilo ve Sněmovně zvrátit senátní veto takzvaného stabilizačního balíčku daňových změn. Kromě opozice hlasovalo proti i šest poslanců ODS. Mezi nimi byli i Marek Šnajdr, Ivan Fuksa a Petr Tluchoř, kteří ale později složili poslanecké mandáty, čímž umožnili schválení balíčku. Šnajdr a Fuksa vzápětí dostali lukrativní pozice ve státních firmách.
Trojice bývalých poslanců byla zadržena a skončila ve vazbě, protože si podle vyšetřovatelů nechali slíbit lukrativní místa jako úplatek za složení mandátů. Nejvyšší soud ale dospěl k závěru, že Šnajdr, Fuksa a Tluchoř jsou kvůli poslanecké indemnitě, tedy beztrestnosti projevů ve Sněmovně, vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení a nelze je trestně stíhat. I poté však pokračovalo stíhání Nečase, Nagyové a někdejšího Fuksova náměstka Bočka, jenž údajně fungoval jako prostředník.
