STOCKHOLM Narazit ve Švédsku na přistěhovalce není až tak výjimečné, jak by se možná zdálo. Ostatně více než desetina švédských obyvatel se narodila v jiné zemi. A i když je mezi nimi i množství lidí tmavé pleti, Nyamko Sabuniová vyčnívá.
Do chladné Skandinávie se z horké africké půdy přestěhovala – respektive utekla – v roce 1981, když jí bylo 12 let. A o čtvrtstoletí později to jako první Švéd afrického původu dotáhla i do vlády. Zastupuje zde jednu z menších koaličních stran (Lidovou stranu – liberály) a na starosti má agendu, pro kterou byla svým osudem tak trochu předurčena: je ministryní pro integraci a rovné příležitosti.
Chcete tu žít? Tak se musíte přizpůsobit Na svůj příjezd od Švédska si pamatuje dodnes. Narodila se v roce 1969 v burundské Bujumbuře, kde její otec – levicový politik z tehdejšího Zairu – v té době pobýval v exilu. Jeho politické angažmá ho v rodné zemi zaneslo i do vězení, odkud se mu podařilo utéct do Tanzánie. S pomocí Amnesty International pak rodina našla bezpečné útočiště právě ve Skandinávii.
„Jela jsem do Švédska, abych mohla být s otcem,“ vzpomíná Sabuniová v rozhovoru pro LN na první dojem z nové země. „Nevěděla jsem, co od Švédska čekat,“ dodává s tím, že jedním z překvapení byla pochopitelně sněhová nadílka. „Překvapilo mě také, jak je tu čisto,“ pokračuje ve svém vzpomínání tato mladá politička. Její elegantní kostýmek doplňují některé výrazné detaily – od vlasů spletených do malých provázků až po stříbrně nalakované nehty.
Africký původ učinil ze Sabuniové vděčný předmět zájmu médií i za hranicemi Švédska – v lednu 2007, tedy hned pár měsíců po jmenování, o ní například rozsáhle psaly The New York Times v článku s názvem „Švédský hromosvod v bouři kolem asimilace“. Jsou to právě její názory, které společně s jejím původem přitahují nejvíce pozornosti. A není překvapením, že se týkají právě přistěhovalců.
Sabuniová například ještě před vstupem do vlády vznesla požadavek, aby všechny školačky povinně chodily na gynekologické prohlídky, které by odhalily – a tedy zabránily – provádění ženské obřízky. Navrhla také, aby dívky ve Švédsku – tedy pochopitelně muslimky – nesměly do 15 let nosit islámský šátek hidžáb.
Americký sen po švédsku A především začala prosazovat tezi, že pokud přistěhovalci chtějí žít ve Švédsku, musejí se přizpůsobit místní společnosti. „Musejí si sami říct, jak chtějí přispět ke své budoucnosti,“ komentovala to v rozhovoru pro LN. A připojila obvyklý argument – přizpůsobení je nutné pro samotné přistěhovalce, jen tak se dokážou začlenit a jen tak je budou ostatní respektovat.
Ne všichni ale s jejími přísnými postoji souhlasí a kritika často zaznívá právě z řad přistěhovalců. Když se objevila zpráva o jmenování ministryní pro integraci a rovné příležitosti, jedna z asociací švédských muslimů proti tomu například organizovala petici.
I když je Švédsko považováno za zemi imigrantům zaslíbenou, i sama Sabuniová upozorňuje, že ne vše je růžové. „Musíme víc využívat potenciál, který imigranti mají,“ vypočítává jeden z nedostatků. Ozývají se i hlasy, že země již vyčerpala potenciál na „vstřebání“ armády přistěhovalců – podle The New York Times je zhruba 12 procent z devíti milionů Švédů narozeno za jeho hranicemi.
Možnost stanovení nějakých úředních limitů pro příliv imigrantů ale Sabuniová nepodporuje. „Nemůžeme vědět, co se ve světě stane, odkud budou lidé utíkat,“ uvádí jako jeden z argumentů. Podle ní se také nedá říct, kolik přesně je hodně či málo. „Problémem není, že bychom jich přijali moc. Problémem je, že jsme neudělali dost pro jejich začlenění do švédské společnosti,“ dodává na adresu přistěhovalců i starousedlíků. A z jejích slov vyplývá, že sama se už považuje za příslušníka druhé skupiny. Když mluví o švédské společnosti, říká „naše“ a nikoliv „jejich“.
Její úspěšná kariéra vypadá jako jakási švédská obdoba amerického snu. Byť v tom velkou roli hrála i štěstěna, Sabuniová přisuzuje klíčovou úlohu tvrdé práci. „Štěstí nestačí. Politika je soutěživost... a boj,“ dodává s lehkým úsměvem na rtech.
***
Miniprofil N. Sabuniová
Narodila se v burundské Bujumbuře. Její otec je křesťan, matka muslimka. V roce 1981 rodina získala azyl ve Švédsku.
Se svým švédským manželem se seznámila, když jí bylo 24 (a jemu 47). Spolu mají dvě děti – chlapecký pár dvojčat.
