Máme-li už hledat nějakou symboliku, tak jinde. Třeba ve faktu, že ve Francii už rok a půl platí výjimečný stav (zavedený po útocích džihádistů), aniž by se někdo hlasitě domáhal jeho zrušení. Vždyť rok a půl trvající výjimečný stav je už skoro stavem trvalým. Více než konstitutivní stát Evropské unie připomíná Turecko z časů vojenských pučů a junt. Je to normální? Je normální, že měsíc před volbou prezidenta z toho není hlavní téma kampaně?
Teror v Londýně. Muž najel do chodců autem, pak útočil nožem. Čtyři lidi zabil, 40 zranil |
Na stálou hrozbu teroru se dá zvyknout a žít s ní, jak je známo z Izraele. Tam si jakž takž zvykli i na teror toho typu, jaký se teď prosazuje v Evropě. Na terorismus bez legitimací Islámského státu, výbušných vest, sebevražedných atentátníků a tradičních politických cílů. Na terorismus, který si vystačí s nejprostší logistikou: s auty, noži, nůžkami, nanejvýš pistolemi či samopaly. Je nenápadný, stejně jako jeho aktéři. Je těžko předem vysledovatelný. Leč ani obrana proti této hrozbě není beznadějná. Po izraelském vzoru by měly stačit takové „detaily“, jako je soudržná společnost a stát, který dokáže přesvědčit občany, že myslí jejich obranu vážně.
