To, co bývalo pomíjeno jako zmrzlá pustina, se nyní stalo lukrativním jablkem sváru. Americký Geologický průzkum odhaduje, že zhruba 22 procent dosud neobjevených, a přitom vytěžitelných zásob ropy a zemního plynu, je v Arktidě. A globální oteplování by tu také mohlo otevřít dosud nepřístupné lodní trasy.
Pás Arktidy včetně Severního pólu v současnosti leží mimo dosah běžné vzdálenosti 200 námořních mil, které podle konvence OSN mohou tvořit pobřežní „exkluzivní ekonomickou zónu“ každé země. Proto už řada zemí požádala OSN o rozšíření jejich území - a Rusko popudilo své rivaly v roce 2007, když do dna oceánu pod Arktidou umístilo titanovou vlajku své země.
Dánská snaha získat 895 tisíc čtverečních kilometrů Arktického oceánu zní obzvlášť troufale s ohledem na to, že jde o dvacetinásobek rozlohy samotného Dánska a země leží na stejné zeměpisné šířce jako Británie - více než 3200 kilometrů od Severního pólu.
Dánové se chtějí zalíbit Grónsku
Ale dánský zájem je odvozen od jeho autonomního území - Grónska - a dánští geologové tvrdí, že grónský kontinentální šelf přirozeně přechází do Lomonosovova hřbetu; podmořského horského hřebene procházejícího pod pólem.
Podle Jona Rahbeka-Clemmensena, pomocného profesora na Jihodánské univerzitě, je ekonomický rozměr tohoto sporu přehnaný, protože tato část Arktidy pravděpodobně „nemá vůbec žádné zdroje“. Dánský krok je podle něj spíše snahou posílit svou popularitu v Grónsku, jež dlouhodobě usiluje o nezávislost - a nárok na větší díl Arktidy je tu „velmi, velmi populární“.
Není tam ani ropa, ani plyn
„Všechny geologické odhady naznačují, že v této konkrétní oblasti není ani ropa ani plyn - jde jen o čáry na mapě,“ řekl. „Pro obyvatele Grónska je to víc o národních pocitech a o tom, být součástí Arktidy. Je to stejné jako v případě Ruska - je to symbolické.“ Thorkild Kjaergaard, hlavní odborník na historii a kulturu Grónské univerzity, souhlasí, že tento krok má dokázat Grónsku výhody jeho spojení s Dánskem - samostatné Grónsko by samo za sebe podobný nárok nikdy vznést nemohlo.
I dánské ministerstvo zahraničí připouští, že dánský nárok se tluče s nároky Norska, Kanady a Ruska. Kjaergaard si prý nedokáže představit, že by nad Severním pólem zavlála dánská vlajka. „Je krajně nepravděpodobné, že by na to Rusko přistoupilo. Nikdo nečeká, že by to tak mohlo dopadnout, ale Kodaň chce ukázat, že podporuje jakékoli nároky obyvatel Grónska,“ dodal.
Zatím rozhodně nehrozí, že by Santa Claus a jeho sobi v dohledné době museli žádat o dánský nebo ruský pas. Neočekává se, že by se výbor OSN o vědecké oprávněnosti soupeřících územních nároků vyslovil dříve, než za deset let. A pak budou muset soupeřící země dosáhnout bilaterálních dohod o tom, jak si rozdělí Severní pól.
