Afričané objevili drastický způsob, jak dát najevo nespokojenost s vládnoucími režimy. Probrat lidi z letargie a donutit je vyjít do ulic se pokoušejí martyři, kteří se veřejně upalují. Po Tunisku se stejné případy odehrály v Mauritánii, Alžírsku a v Egyptě.
TUNIS/PRAHA „Jsme svědky nového, strašlivého trendu?“ položil si řečnickou otázku komentátor amerického časopisu Foreign Policy. Na mysli měl rostoucí počet případů sebevraždy upálením na severu Afriky. Vlnu zapalování „živých pochodní“ evidentně rozpoutala sebevražda šestadvacetiletého tuniského vysokoškoláka, která umocnila protestní akce proti vládnoucímu režimu a v konečném důsledku vedla ke svržení prezidenta Zína Abidína bin Alího.
Další případy hlásily agentury z Alžírska, a to hned čtyři za uplynulý týden. Včera se pak upálil muž v egyptské Káhiře, a to přímo před budovou parlamentu. A k zoufalé formě protestu sáhl i muž v Mauritánii, který se pokusil upálit před prezidentským palácem zamčený ve svém autě.
Ulice začínají burácet...
Všechny zmiňované země jsou už delší dobu na pokraji sociálních nepokojů. Čím dál víc lidí je bez práce a životní náklady přitom rostou. Zemím navíc vládnou despotové, kteří se u moci drží už několik desítek let.
To, co se stalo v Tunisku – i když se zatím povedlo svrhnout jen prezidenta, ne celou vládu – evidentně silně rezonuje hlavně v sousedním Alžírsku a v Egyptě (v Káhiře se demonstrovalo už v neděli, symbolicky před budovou tuniského velvyslanectví).
„Tunisko je teď vzorem pro všechny Araby. Čas diktátorů a diktátorských režimů končí,“ tvrdil agentuře Reuters Muhammad Lagab, analytik, který přednáší politologii na Alžírské univerzitě.
Představitelé vládnoucích režimů zůstávají navenek v klidu. „Nechceme, abychom se změnili v druhé Tunisko. Nám jde přece jen a jen o veřejné blaho,“ citovala agentura Reuters nejmenovaný zdroj z egyptských bezpečnostních složek, který pomáhal uhasit muže, jenž se pokusil upálit před parlamentem v Káhiře.
Muž, který teď leží s lehkými popáleninami v nemocnici, byl přitom stejně zoufalý jako Tunisan, který celou vlnu demonstrativních sebevražd odstartoval. „Ten muž už nevěděl jak dál. Nedostal své přídělové poukázky na jídlo, tak se sebral a šel před parlament, aby jeho situaci konečně někdo začal řešit,“ řekl novinářům muž, který pomáhal padesátiletého zoufalého sebevraha zachraňovat.
Zajímavé bylo, že se úřady pokusily zpochybnit mužovo psychické zdraví, podle nich byl prý mentálně nemocný. Opoziční politik Ajman Núr to odmítl a řekl: „V tom případě je Egypt plný mentálně nemocných lidí, nemocných z toho, co se tu děje.“
Nejnovější pokus o sebevraždu upálením v Alžírsku spáchal muž, který nemohl dlouho sehnat bydlení. Podle novin zemřel, úřady to však později zpochybnily s tím, že leží v nemocnici a pomalu se zotavuje. Další tři případy se odehrály v různých koutech země. „Miliardy dolarů se investovaly do rozvojových projektů, ale bez viditelných dopadů na každodenní život Alžířanů,“ podotkl k tomu v redakčním komentáři deník El Watan. „Známky bídy a úpadku jsou viditelné po celé zemi. Ulice alžírských měst začínají burácet... Nespokojenost roste a nedá se vyloučit, že v příštích dnech dojde k ještě větším nepokojům.“
***
17. prosince se v Tunisku veřejně upálil šestadvacetiletý vysokoškolák, zoufalý z toho, že nemohl sehnat práci. V nemocnici jej navštívil prezident Zín Abidín bin Alí, jeho gesto ale Tunisany nepřimělo k tomu, aby jej vzali na milost. Protesty jej nakonec donutily prchnout ze země.
Další „živé pochodně“ vzplály v uplynulých dnech v dalších severoafrických zemích
