Ruch, cinkot skleniček a sázky na výhru. Tak se v sobotu, kdy si Česko vybíralo prezidenta, začínalo v baště příznivců akademika Drahoše. Na místo se sjížděli jeho příznivci, nechyběl jeho tým poradců, ani řada známých osobností a novináři se připravovali na závod o rozhovory, které mohly být i s novým českým prezidentem.
Drahoš: Sice jsem nezvítězil, ale rozhodně neodcházím. Mocní kolem Zemana mě nepřekvapili |
První čísla, ve kterých Zeman jasně vedl, nikoho nerozhodila. Všichni počítali s tím, že nejrychleji sečtené vesnice ovládne právě Zeman. „Balíci to jistí,“ komentovali přítomní ještě s veselými tvářemi průběžné výsledky se sebevědomím.
Praha to nedohnala
Úsměvy na tvářích však zamrzaly rychle. Hodinu po uzavření volebních místností bylo zřejmé, že se Drahoš a Zeman budou v nejlepším případě prát o každý jednotlivý hlas. „Praha to dožene“ se stalo mantrou, kterou si ti optimističtější opakovali s každou minutou intenzivněji. „Praha to dožene,“ bylo slyšet z kabinek toalet i ve frontě na miniaturní kuřecí řízky. Nepomohlo ani Drahošovo první vystoupení, ve kterém krátce konstatoval, že je ještě příliš brzo na jakékoli závěry. Nehty si ale okusovali téměř všichni přítomní, včetně řady novinářů.
  |
Krátce před čtvrtou hodinou se však propast mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem ukázala jako příliš hluboká. V tu chvíli se již daly zaslechnout první štípavé poznámky na účet Miloše Zemana.
Ve chvíli, kdy už bylo jasné, Drahoš ztratil šanci na vítězství jakoby v hlavním sále, kde se družili Drahošovi podporovatelé, teplota klesla o deset stupňů.
Drahoše nějakou dobu vyhlížely fotoaparáty i zvědavé pohledy, načež byl jeho příchod oceněný bouřlivým jásotem a potleskem. Vítán byl jako vítěz a s podobnou grácií mluvil i ke svým příznivcům. „Nevyhrál jsem, ale necítím se jako poražený“, vzkázal všem přítomným. Jeho maska téměř dokonalého klidu se ale prolomila zejména v momentu, kdy vřele děkoval své manželce Evě.
Ten nejemotivnější moment si pro příznivce však nechal až na konec. Svým hlubokým basem zapěl státní hymnu, což rezonovalo místností, kde se ještě před krátkou chvílí hlavně nadávalo na vše, co přišlo vhod – Čechy, českou náturu i českou politiku. Drahošův zpěv, ke kterému se přidala většina sálu, naopak působil jako zpečetění jeho slibu nadále bojovat za Česko, které chtěl jako prezident pomáhat utvářet. Do smutkem unaveného Kongresového centra Praha se tak alespoň dočasně vrátila energie. „To je frajer,“ nechali se slyšet přítomní.
Drahošova velkorysost se mezi přítomné rozšířila a i přes některé okázalé projevy nelibosti, například nadávky či pálení volebních lístků Miloše Zemana na přilehlé terase, se tak s porážkou přítomní vyrovnali relativně dobře. O několik hodin později již dokonce spolu s Drahošem opět zpívali.
