Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

V deseti letech s kamarádem umučil batole. ’Monstrum’ Venables musí opět za mříže

Svět

  6:00
LONDÝN/PRAHA - Případ, který už 25 let hýbe Velkou Británií. Vražda dvouletého Jamese Bulgera, ke které došlo 12. února roku 1993, není pro slabé povahy - únosci chlapci do očí vlili akrylovou barvu a házeli po něm kameny, načež batole ubili desetikilovou kovovou tyčí. Jeho mrtvolu nechali ležet na železniční dráze, kde ji přejel vlak. Ještě větším šokem než brutální povahou činu však pro zemi byla identita Bulgerových únosců a vrahů. Jonu Venablesovi a Robertu Thompsonovi bylo totiž v době umučení batolete pouhých deset let.

Jon Venables v roce 1993. foto: Twitter: The Independent

Jejich čin se stal jedním z nejsledovanějších případů v historii moderní Británie a tamním tiskem rezonuje doteď - a to zejména kvůli Venablesovi. Ten si ve středu totiž vyslechl již třetí rozsudek, který pro něj znamená minimálně tři roky zpět za mřížemi. Opět se v Británii tak otevřelo téma, které se dotýká všeho od mediální etiky po možnost rehabilitace dětských zločinců, jak informuje například server The Independent.

Matka z dvouletého Jamese Bulgera v den jeho smrti spustila zrak prý jen na několik vteřin, a to v řeznictví v britském Bootleu. Desetiletí chlapci Venables a Thompson batole odvedli na odlehlý kus železničních drah, kde ho umučili a nechali ležet na kolejích. Soudce to později nazval „nesrovnatelným zlem a barbarstvím“.

Dopadeni byli díky očitým svědkům a stopám krve a barvy, které jim zůstaly na botách. Verdikt padl 24. listopadu 1993: dvanáctičlenná porota se jednomyslně shodla na tom, že jsou vinní. Thompson a Venables byli přitom netradičně souzeni u soudu pro dospělé - lavice obžalovaných musela být upravena, aby přes ni vůbec viděli. Rázem se z nich stali nejmladší odsouzení vrazi v historii moderní Británie. Po rozhodnutí poroty se na ně snesl křik jednoho z pozůstalých: „Jak je vám teď, vy malí bastardi?“ - věta, která se objevila na titulce většiny britských tabloidů a znamenala pouze začátek fascinace tamního tisku případem, který šokoval i ostřílené psychiatry.

Rozjely se spekulace o tom, co chování chlapců mohlo způsobit, od výchovy po vystavení explicitnímu násilí ve filmech. Detektiv, který případ vyšetřoval, se svým týmem prý prošel přes 200 filmů, které si rodina Venablesových zapůjčila. Nejdebatovanějším z nich byla Dětská hra 3, kterou si Venablesův otec půjčil několik měsíců před vraždou. Ve snímku totiž figuruje panenka Chucky, která je mimo jiné potříštěná modrou barvou podobnou té, kterou chlapci použili ve svém útoku. Spojitost se nikdy neprokázala, vyšetřovatelé i novináři se však chytali každého možného detailu, který by situaci pomohl osvětlit.

K případu se vyjadřovali všichni, tehdejší ministr vnitra Michael Howard se dokonce pokusil zvýšit minimální dobu pobytu ve vězení, ke které byli mladiství odsouzeni - to bylo ovšem u Evropského soudu pro lidská práva později prohlášeno za nelegální. Obrovský byl zejména tlak ze strany veřejnosti, která volala po exemplárním potrestáním. Odborníci teď spekulují, že právě touha po pomstě přitom mohla nezdravě ovlivnit některá klíčová rozhodnutí v případu, a to až do takové míry, že se vyšetřovatelé později naopak snažili o rychlou rehabilitaci.

Zveřejnění identity v centru problémů

Venables a Thompson měli podle rozhodnutí soudu strávit za mřížemi minimálně 8 let, následně měli nárok na požádání o předčasné propuštění, pokud splnili požadované podmínky. V červnu 2001 porota rozhodla, že nejsou ohrožením pro veřejnou bezpečnost.

Od té doby žije Thompson v ústraní a do problémů se zákonem se již nedostal, alespoň podle dostupných informací. Přitom právě Thompson byl nejprve prezentován jako hlavní aktér vraždy a kritizován byl i za svou kamennou tvář u soudu (v kontrastu s Venablesovými vzlyky).

Zjišťování vývoje případu však není pro média snadné. Poté, co se v kontroverzním kroku soudce rozhodl zveřejnit identitu tehdy jedenáctiletých odsouzených, bylo zřejmé, že jakékoli znovuvstoupení do veřejného života by pro chlapce znamenalo psychická muka a možná i ohrožení na životě. Na spekulace o jejich nových identitách existuje v Británii mediální embargo a řada lidí byla odsouzena za to, že na sociálních sítích šířila fotografie, které Venablese či Thompsona měly zobrazovat jako dospělé.

Thompson i Venables si na nové identity zvykali už v době pobytu za mřížemi. „Je těžké dostatečně popsat škodlivý efekt, který měla léta neustálé obavy o odhalení identity a místa pobytu Jona Venablese na jeho psychiku a práci těch, co řešili jeho případ,“ komentoval sir David Omand za ministerstvo vnitra. Další problém byl v tom, že Venablese vyšetřovatelé již od pubertálního věku učili lhát, a to právě proto, aby své staré já dostatečně zamaskoval. To bylo sice nutné pro ochranu jeho fiktivní identity, zároveň z něj však psychiatři i vyšetřovatelé vytrénovali skvělého lháře. I to se možná vymstilo, obzvlášť, když později maskoval své opětovné psychické potíže.

Složitá rehabilitace

Ve středu byl pětatřicetiletý Venables, téměř přesně 25 let po zavraždění batolete, opět odsouzen. Přiznal se ke stažení více než tisícovky snímků a videí s násilnou dětskou pornografií. Z 1170 snímků a videí jich 395 spadalo pod nejvážnější kategorii dětské pedofilie a byly na nich například „vážné zločiny páchané na dětských batolatech“. Krom toho si Venables stáhl i takzvaný manuál pro pedofily, který nabádal k sexuálními násilí na malých dětech.

Pro Venablese však nešlo o první porušení podmínky ani o první trest za stažení a distribuci dětské pornografie. Narozdíl od Thompsona se totiž od doby propuštění v roce 2001 se zákonem střetl několikrát. Za mříže se mohl vrátit již v roce 2008, a to nejprve za opileckou rvačku a následně za držení kokainu. Tehdy však dostal pouze varování s tím, že nešlo o činy netypické pro muže jeho věku. Britská média spekulují o tom, že si lidé blízcí případu byli vědomi toho, jaký vliv na veřejný prostor by mělo další rozdmýchání Venablesova případu, a báli se především krvežíznivosti médií. Navíc je Venables přesvědčil o tom, že šlo o izolované incidenty.

Do vězení se však stejně vrátil, a to o dva roky později. Tehdy byl poprvé souzen za držení brutální dětské pornografie, fakt, který se dotkl dalšího citlivého bodu všech blízkých vyšetřování. Dlouho se totiž řeší, zda touha po rychlém a přísném rozsudku po vraždě nezastínila některé okolnosti činu. Vyšetřovatelé totiž tvrdí, že umučení batolete mělo i sexuální podtext a pokud by tato okolnost byla řešena u soudu, Venablesovi by se možná dostalo jiné psychiatrické pomoci.

Opět odpuštěno, opět do vězení

Soud ovšem rozhodl, že Venables se může vrátit na svobodu ještě jednou, a to v roce 2013. Tehdy byly jeho pedofilní sklony již dobře (a veřejně) známé. Noviny ho opět nazývaly monstrem a zrůdou. „Nechápu to,“ komentoval rozhodnutí Venablesovi udělit opětovnou podmínku jeden z vyšetřovatelů. „Bylo to hodně riskantní.“ Odborníci tedy logicky spekulují o tom, že šlo o koktejl snahy napravit chyby z minulosti a podcenění stavu, ve kterém Venables byl. Roli mohla hrát i snaha případ, který zemi v médiích dlouhodobě dělá špatné jméno, definitivně pohřbít.

V roce 2015 už Venables, který žil již pod druhou tajnou identitou, opět porušoval podmínku, a to sledováním dětské pornografie. Tehdy však - podle řady lidí nepochopitelně - dostal pouze policejní varování.

Trestu se však Venables nevyhnul, jelikož se od kriminální aktivity alespoň zatím nedokázal oprostit. Zadržen byl v loňském roce a jeho rozsudek padl ve středu. Stráví minimálně další tři roky za mřížemi. Otázkou zůstává, zda se přístup k jeho případu tentokrát změní.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!