Ráno se učitel s každým dítětem přivítá podáním ruky, během vyučování vypráví pohádky, místo strohých učebnic děti zvědavě otvírají encyklopedie a třída připomíná spíš hernu. Na skeptického pozorovatele může idyla některé z alternativních škol působit až podezřele. Naučí se tady děti vůbec něco, když tráví tolik času hrou? Zastánci alternativních škol tvrdí, že ano. Jedinou překážkou je prý nedostatek volnosti, který školám paradoxně způsobil rámcový vzdělávací program.
Podle Jana Přidala, otce dvou dětí, které prošly tzv. waldorfskou školou i školkou, bývají děti z alternativních škol samostatnější a jejich myšlení a pohled na svět je komplexnější: „Nevidí skutečnosti jen černě nebo bíle, umějí přemýšlet a vést diskusi. Škola je naučila vyhledávat informace a hlavně souvislosti mezi nimi. Co může být v dnešním složitém světě podstatnějšího?“ Znovu objevit dítě Pojem alternativní škola představuje povětšinou zařízení fungující podle metod, které se rozvíjely především mezi první a druhou světovou válkou v rámci hnutí tzv. nové výchovy. Pedagogika nové výchovy by se dala stručně shrnout heslem: je třeba znovu objevit dítě. Nová výchova vycházela z předpokladu, že čím plněji bude dítě dítětem, tím lepším bude dospělým.
V českém prostředí se alternativní školství začalo rozvíjet až v devadesátých letech. Z celé škály více či méně zajímavých alternativních škol se tu uchytily především tři typy: waldorfská, Montessori a daltonská škola. Z novějších typů v Čechách působí školy Začít spolu a Zdravá škola. Oficiálně pod „alternativy“ spadá také program domácího vzdělávání.
V současnosti se v ČR o „znovuobjevení dítěte“ pokouší celkem asi třicet škol waldorfského, daltonského nebo montessoriovského typu. Většinou jde o školy základní, střední vzdělání poskytují jen čtyři školy waldorfské. Kromě základních a středních škol funguje poměrně rozsáhlá síť alternativních mateřinek.
Jak se vejít do rámce?
Alternativním školám paradoxně přistřihl křídla rámcový vzdělávací program, prosazující více svobody pro školy a volnější pojetí výuky. „Dříve naše školy pracovaly svobodněji podle speciálního waldorfského programu, teď se musíme vejít do rámce. Na základní škole jsme se už s novou situací vyrovnali, pro střední školu koncepci teprve vytváříme,“ říká ředitelka Waldorfské školy Semily Petra Musilová.
Brněnská Základní škola Horácké náměstí, poskytující vzdělání podle daltonského plánu, začala s přípravami na přechod pod rámcový vzdělávací program pro jistotu s ročním předstihem. „Díky tomu jsme byli připraveni včas. Teď vše ještě dolaďujeme, je to dlouhodobější proces,“ uvádí zástupkyně ředitele Vladimíra Chalupníková. Přechod na rámcový vzdělávací program byl podle ní pro školy daltonského typu snazší než pro většinu škol waldorfských. Ty byly zvyklé na více autonomie.
I přes jistou nepřízeň osudu se alternativní školy i nadále rozrůstají a jejich žáků neustále přibývá. Například v Brně, proslulém především sítí daltonských škol, se v některé z „alternativ“ vzdělává více než pětina dětí. A jejich počet roste.
Rodiče a jejich děti láká přátelštější postoj k dětem, individuální přístup a absence důrazu na zpaměti odříkané encyklopedické znalosti. Jan Přidal vysvětluje volbu alternativní školy jednoduše: „Prostě jsem chtěl pro svoje děti něco lepšího, než co jsem sám zažil. Šlo mi o to, aby byly ve škole posuzovány podle toho, co jsou, ne podle toho, jak rychle odříkají vyjmenovaná slova po b. A samozřejmě aby byly spokojené a ve škole se jim líbilo, ne aby z ní měly hrůzu, jak se to často stává na běžných základkách.“
Alternativní školy lákají i vstřícnějším pracovním prostředím. Vyučování obvykle nebývá přísně rozděleno do klasických vyučovacích hodin, ale odehrává se v blocích. Jejich délku stanovuje sám učitel podle potřeby, na zvonění byste tady čekali marně.
Především waldorfské školy se pyšní zaměřením na rozvoj citu a vůle, které nesmí být potlačovány na úkor rozumu a intelektu.
Pomoz mi, abych to dokázal sám Montessori naproti tomu zdůrazňuje heslo „pomoz mi, abych to dokázal sám“. Učitel tu má být jen průvodcem na cestě za poznáním, důraz je kladen na sebehodnocení dítěte a jeho přirozenou iniciativu. Další důležitá hesla v metodě výuky a výchovy Montessori jsou: bezpečnost, spolupráce, ohleduplnost, ticho, klid a láska. Na příznivce tradičního vyžadování kázně může jako červený hadr působit jeden ze zákonů Montessori metody, který říká: „Vychovatel musí respektovat dítě, které odpočívá a přihlíží práci jiných, aniž by ho rušil a nutil do práce.“
Podobně svobodně přistupuje k žákům i metoda Dalton. Ve výuce jsou stanoveny úkoly, které by měl žák v daném čase zvládnout. Žáci si pak sami zvolí jejich pořadí, spolupracovníky a někdy i místo, kde budou pracovat. Základem Daltonu jsou tři principy: zodpovědnost, samostatnost, spolupráce.
Podle Jana Přidala mluví pro volbu alternativní školy (nikoli školky) i fakt, že se zde často neplatí školné, nepočítáme-li drobné poplatky. „Pokud chcete pro děti individuální přístup a nechcete nebo nemůžete vyhazovat peníze za soukromou školu, je pro vás alternativka řešením. Nechci se dotknout běžných základních škol, myslím si ale, že opravdu individuální přístup nabídnout nemůžou. Nejsou na to prostě koncipované.“
Byly to právě alternativní školy, které do českého školství přinesly nový přístup k dítěti a jeho vzdělávání. Rozvinuly nové metody, jako je například projektové vyučování, které umožňuje pochopit látku hlouběji a v souvislostech. Vyslovily nedůvěru „encyklopedismu“ a povrchnímu paměťovému učení, prosadily ve svých třídách nové rozvržení učiva a důraz na komplexní rozvoj osobnosti dítěte.
Právě tyto myšlenky a metody se později staly podnětem pro vznik rámcového vzdělávacího programu, na jehož omezení si dnes některé alternativní školy stěžují. Otázka stále je, do jaké míry rámcový vzdělávací program pomohl většině běžných základních škol a zda vůbec umějí a chtějí větší autonomie využít.
***
Tradiční alternativní školy
Waldorfská škola
Vznikla v roce 1919 ve Stuttgartu na základě myšlenek Rudolfa Steinera. Vychází z duchovní vědy antroposofie. Zdůrazňuje podporu iniciativy žáků, klade důraz na komunikaci a hledání hlubších souvislostí. Děti se učí nejprve psát, čtení je až od druhé třídy. Vyučování probíhá v tzv. epochách, kdy se určitý předmět probírá po několik týdnů z několika hledisek. Značná pozornost je věnována praktické, manuální a umělecké výchově.
Škola Montessori
Jméno nese podle Marie Montessoriové (1870-1952) z italské Ancony. Každé dítě si stanovuje vlastní cíle a plán rozvoje. Vychází z vývojové psychologie a respektuje senzitivní fáze každého dítěte, což jsou období zvláštní vnímavosti k získávání určitých schopností. Žáci si pak sami přirozeně volí ty úkoly, které odpovídají stupni jejich vývoje. Každé dítě pracuje svým tempem, samo nebo ve skupince.
Daltonská škola
Metodika je obdobná jako u Montessori škol. Cílem je, aby se žáci sami pokoušeli najít řešení zadaných úkolů. Žák pracuje samostatně a nezávisle, zároveň je mu ale umožněno radit se s ostatními a pracovat na společných projektech. Dalton respektuje rozdílné tempo dětí a také se snaží rozlišit, na co má které dítě talent.
Ten se pak snaží dále rozvíjet.
Většina základních daltonských škol v ČR se nachází v Brně.
V čem jsou jiné
Některé společné znaky
alternativních škol:
* Praktikují učení formou hry.
* Učitel je partnerem
a průvodcem dítěte, nikoli
jeho nadřízeným.
* Děti jsou nabádány k diskusi
a vyzývány k samostatnému
projevu, aktivně se podílejí
na výuce.
* Předměty se prolínají,
často se učí bez zvonění
a podle momentálního zaujetí
či únavy dětí.
* Jsou respektovány individuální
potřeby každého žáka.
* Chyba je pojímána jako stupeň
učení, ne jako přestupek.
* Škola úzce spolupracuje
s rodinou.
* Děti dostávají podrobné
a motivující slovní hodnocení.
O autorovi| BARBORA MATYÁŠOVÁ, Autorka je stálou spolupracovnicí přílohy Akademie LN
