Tyto otázky si položil britský vědec Steve Haake z Sheffield Hallam University. Zaměřil se na týmy, které sehrají větší část zápasů ve skupině u moře, kde je vzduch hustější, a poté pojedou na utkání do hor, kde vystřelené míče létají rychleji. Výsledky výzkumu uveřejnil v prvním červnovém vydání časopisu New Scientist a na svém blogu.
Například v Durbanu, který leží těsně nad hladinou moře, překoná míč vzdálenost téměř 23 metrů mezi střelcem a brankářem za 0,815 sekundy. V Johannesburgu, který leží v horách 1701 m n. m., urazí míč stejnou dráhu za 0,797 sekundy. Po přepočtu činí rozdíl 41 centimetrů. Ještě k větší disproporci dospěl Steve Haake při porovnání Kapského Města s Johannesburgem. V takovém případě musí brankář počítat s rozdílem 49 centimetrů. Britský vědec proto navrhuje určitou formu aklimatizace brankářů na chování míče.
Podle Maria Buzka z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK lze rozdílnou rychlost vyrovnat tréninkem. Brankáři se při něm učí koncentrovat pozornost po celou dobu utkání, i když roste únava. Gólmani rovněž trénují schopnost předvídat dráhu letu, což je v horském prostředí snadnější. „Řidší vzduch totiž nezpůsobuje velké změny v letu, protože míč tolik,neplave‘, udržuje si stálou rotaci a dráha je přímočařejší,“ říká Buzek.
