Prémie nebudou a od příštího měsíce nám sníží platy. Ale je to pořád lepší, než kdyby rovnou propouštěli jako jinde. Podobné hovory se teď vedou v domácnostech stále častěji.
Zatímco více a více firem pociťuje krizi s odbytem výrobků nebo služeb, sázkové kanceláře prosperují. Lidi totiž začínají řešit ztrátu zaměstnání či pokles výplaty zaškrtáváním čísel na tiketech nebo sázením na výsledky utkání. Pravděpodobnost výhry je přitom minimální. Najít pana Taylora Hazardní hru lze definovat jako hru šancí, kdy poměry vsazených částek k vypláceným výhrám jsou v neprospěch sázkaře. To beze zbytku platí o zaškrtávání čísel na tiketu. Polovina vsazených peněz zůstává organizátorům, polovina se vrací hráčům v podobě výher.
Přesto každý týden stojí statisíce a miliony sázkařů ve sběrnách a podávají tikety se svými šťastnými čísly. Jaké mají šance?
Americký autor mnoha sázkových rozpisů R. Serotica uvádí následující příběh. Představte si, že žijete v San Francisku a doslechli jste se o panu Taylorovi. Jediné co o něm víte, je, že bydlí někde v New Yorku. A vy se usmyslíte, že jej tuto neděli navštívíte, aniž máte možnost získat jakoukoli informaci o místě jeho pobytu. Usednete prostě do letadla, letíte pět hodin a vystoupíte v New Yorku. svezete se čtvrt hodiny taxíkem, půl hodiny metrem a pak zamíříte nazdařbůh do nějakého domu. Z třiceti pater si vyberete šesté, vystoupíte z výtahu, z osmi bytů si vyberete druhý zprava, zazvoníte na dveřích bez vizitky a přijde vám otevřít pan Taylor. Věříte v možnost takové náhody?
Jenže ještě větší náhodou je výhra první ceny při podání jednoho tiketu se šesti čísly. Existuje totiž 13 983 816 různých možností (tedy ještě více než bytů v New Yorku) jak může být vylosováno šest čísel ze 49.
Proč tedy lidé při tak minimální pravděpodobnosti výhry sázejí?
Ženy hřeší v cukrárně, muži v sázkové kanceláři Sázet peníze v době blahobytu a naditého bankovního konta je možné vnímat jako milou libůstku. Asi podobně jako když si jde mírně korpulentní žena zahřešit do cukrárny na jeden dortík. Ale utrácet úspory v situaci, kdy rodinný rozpočet dostane zásah pod čárou ponoru, se jeví jako čin zoufalce. „Ohrožení například formou krize vyvolává v člověku stres a v takovém případě logická úvaha příliš nefunguje,“ říká psychiatr Jiří Krombholz z poradny Sanima, která pomáhá lidem řešit problémy se závislostí. Podle jeho slov jde spíše o určitý typ víry ve výhru, která situaci zachrání. Někdo se snaží řešit problémy zkratkovitě a tahle snaha narůstá v době, kdy je člověk pod tlakem okolností. Říká si: mám peníze, když je vsadím, vyhraju a bude po starostech. O rizicích vůbec neuvažuje.
Podle údajů jedné ze sázkových kanceláří tvoří nejpočetnější skupinu klientů lidé ze střední třídy. Hodně bohatí a hodně chudí štěstěnu moc nepokoušejí.
„Typický sázkař je muž mezi třicítkou až padesátkou se spíše uzavřenou povahou. Často má ve svém soukromí nějaký zdroj napětí,“ říká psychiatr Jiří Krombholz. Podle jeho zkušenosti z poradny má sázkař obvykle středoškolské vzdělání, takže nejde o žádné primitivy. Ovšem snaha řešit potíže zbrkle se zvětšuje s mírou stresu - čím je tlak větší, tím pravděpodobněji dochází ke zkratu v jednání. Navíc inteligence a vzdělání člověka před zbrklým řešením nechrání.
Profesionální obchod s nadějí Kolotoč sázek a proher se roztáčí, i když se nedaří sérii šťastných čísel nebo správných výsledků zápasů uhodnout ani po několika pokusech. Člověk ale sázet nepřestává. Přitom nejde o vyložené gamblery schopné utratit u hracích automatů tisíce korun za jedno odpoledne.
Sázkaře, který se snaží zachránit rodinný rozpočet, drží nad vodou naděje, že něco vyhraje. Na týden, tedy do příštího tahu, tak stres alespoň částečně zažene do kouta. Naději navíc posiluje snaha zvýšit mizivou pravděpodobnost výhry vytvářením důmyslných rozpisů čísel na více tiketů.
Sázení zároveň vyvolává vzrušení z očekávání větší finanční částky. Člověk si na tohle příjemné adrenalinové opojení zvykne a sázky pak opakuje už jen kvůli zmíněnému vzrušení.
Ve srovnání s tipováním šťastných čísel se zdá být sázení na výsledky zápasů racionálnější. K tomuto pocitu přispívá fakt, že sázkař musí v takovém případě sledovat formu mužstev, hledat informace o zdravotním stavu hráčů a vyhodnocovat poznámky trenérů.
Člověk tak nabývá dojmu, že sází s nějakou mírou racionality. „Znám lidi, kteří se po ztrátě zaměstnání věnují těmto formám sázek na plný pracovní úvazek. Pak už nelze mluvit o zkratkovitém řešení, ale o profesionálním přístupu,“ říká psychiatr Jiří Krombholz.
Takový sázkař už počítá s riziky, neinvestuje zbrkle a jeho bilance vklad-výhra je obvykle vyrovnaná.
Štěstí ukryté v sázkových tiketech
Přišli o práci, musí platit hypotéku, nájem... Na člověka v takové situaci nutně dolehne stres. Někdo začne problémy s rodinným rozpočtem řešit sázkami na šťastná čísla nebo na výsledky utkání. Toto na první pohled pošetilé jednání je motivováno naději na výhru. Když máte jednou týdně šanci získat určitý finanční obnos, stres na nějakou dobu opadne. Defintivním řešením ale sázení být nemůže. Spíše jen pomůže překonat období, než si člověk najde nové zaměstnání.
O autorovi| Josef Matyáš, redaktor LN
