„Se stávkujícími studenty spolupracujeme, nechceme je odsunout do pozadí,“ říká 2. prosince zpravodaji ČTK Jiří Vlach, zástupce Občanského fóra v Českých Budějovicích. Ten neznámý muž patří o dva roky později k oporám ODS. V Praze tvořili OF zástupci studentů, disidentů, herců, lidé, jejichž jména se poté objevovala v Občanském hnutí či iniciativách typu Děkujeme, odejděte. Na venkově se v místních Občanských fórech sdružovaly zárodky budoucí ODS. Ta nyní může skutečně tvrdit, že je legitimním dědicem OF. Jiná věc je, jak s tím odkazem nakládá.
Rovněž 2. prosince jednal český emigrant, spoluzakladatel německých Zelených a bývalý poslanec Spolkového sněmu Milan Horáček v Mariánských Lázních. Na otázku, co si myslí o založení Strany zelených v Československu, odpověděl, že se obává, aby ty snahy nebyly uspěchané, a doporučil „nechat to uzrát“. Víme-li dnes, že zelené jako seriózní politickou stranu postavil „do latě“ až o šestnáct let později Martin Bursík, musíme dát Horáčkovi za pravdu.
Nejlepší kousek se ČTK povedl s britským novinářem Edwardem Lucasem. Loni u nás vyšel překlad jeho čerstvé knihy Nová studená válka, pojednávající o tom, jak blahobytnému Západu nedochází obnovený imperiální zájem Moskvy o starý kontinent. Takoví autoři bývají někdy cejchováni jako paranoici. Lucasovi však recenzenti přiznávají, že ví, o čem píše. Čteme-li ve zprávě ČTK z 2. prosince 1989, jak 27letý Lucas hodnotí pražské hotely, taxíky a vůbec služby, je jasné, že to, o čem píše, věděl už před dvaceti lety.
