24. ledna 2018 6:27 Lidovky.cz > Relax > Design

V moci drahých kamenů. Ženy se změnily, často si šperky kupují samy, říká Halada

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Eric Halada | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Eric Halada | foto: Petr Topič, Anna Vavríková,  MAFRA

Vedení rodinné šperkařské firmy Halada, která přes čtvrt století působí v Česku, převzal syn zakladatelů Eric Halada. Vkus Čechů se podle něj změnil. „Preferují spíš jednodušší design, což je typičtější na Západě,“ říká. Největší proměnou ale prošly ženy. Jsou podle něj samostatnější a šperky si rády kupují samy.

Rodným jazykem Erika Halady je němčina, jeho maminka je Nizozemka, tatínek Čech, šperkařská firma Halada má ale pobočky dnes už jen v tuzemsku. Než se Eric jako ředitel podniku plně zdokonalí v češtině, rozhovor vedeme v angličtině v jednom z pražských showroomů v Pařížské ulici.

LN Nosíte šperky?
Jen náramky. (Na zápěstí má dva jednoduché náramky z kaučuku s drobnou ozdobou ze zlata – pozn. aut.) Táta nosí zlatý prsten se safírem, který pro něj symbolizuje náš byznys. Doufám, že ho ještě nějakou dobu nezdědím, tak teď hledám nějaký symbol i pro sebe.

LN Už víte, jak bude vypadat?
Musí to být něco speciálního, ještě jsem nenašel ten pravý kámen. Určitě to ale bude smaragd. Táta má rád modrou barvu, já zelenou.

LN O drahých kamenech se říká, že majímagickou moc. Některé mají dodávat životní sílu a pozitivní energii, jiné přitahovat úspěch nebo lásku. Věříte tomu?
Na to, abych řešil, jaký kámen mi pomůže odblokovat určitou čakru, nejsem asi dostatečně spirituálně založený. (smích)

LN Je symbolika kamenů důležitá pro klienty?
Je možné, že si určitý kámen vyberou proto, že pro ně něco symbolizuje. Je to ale jejich osobní záležitost a s námi to zpravidla nerozebírají.

Eric Halada

Narodil se 14. 8. 1984 v Bavorsku. Vyučil se zlatníkem a vystudoval management v Německu. Po dokončení studia nejprve v Mnichově pracoval pro firmu Wempe, vyrábějící šperky a hodinky. Před sedmi lety se usadil v Praze. Po rodičích převzal vedení šperkařského podniku Halada, který založili v roce 1978 v Mnichově. Dnes má obchody v Praze a Brně.

LN Říká se, že šaty dělají člověka. Platí to i o špercích?
Já s tímto tvrzením nesouhlasím. Kdybyste mě potkala v mém volném čase, možná byste mě nepoznala. (Při rozhovoru má na sobě perfektně padnoucí oblek – pozn. aut.)

LN Jakou mají šperky v našich životech úlohu?
Pro mě je to láska k něčemu krásnému. A mají určité kouzlo. Nevěřím sice v jejich magické účinky, ale když si uvědomíte, co všechno se dokáže ze země zrodit, je to zázrak. Nedávno jsem byl nedaleko Drážďan v muzeu minerálů a nemohl jsem uvěřit, jaké kameny všech možných velikostí, tvarů a barev existují. Pro každého ale šperky znamenají něco jiného. Pro někoho je to jen dekorace, pro jiné třeba splněný sen, na který si dlouho šetřili.

LN Třeba taková móda také bývá krásná a designová, v čem jsou šperky jiné, nebo dokonce výjimečné?
Jejich přidaná hodnota je v tom, že pro nás často něco znamenají a budujeme si k nim bližší vztah, například když dívka dostane svůj první hodnotný šperk k patnáctinám nebo za maturitu. A navíc je to doplněk. Šperky nepotřebujeme jako šaty a boty, ale přesto po nich toužíme.

LN Ve vaší nabídce vidím jen dámské šperky. Proč nemáte nic pro muže?
Pár jich tu je, ale se šperky pro muže je to ale komplikovanější. Musí to být výjimečný kousek, a přitom ne příliš drahý. Muži vnímají šperky jako doplněk, ne jako investici. Spíše si pořídí luxusní hodinky. Je ale mnoho mužů, kteří rádi halí své krásné ženy do krásných šperků.

LN Když se ale podíváme do historie, šperky patřily k mužům stejně jako k ženám.
V každé době a společnosti znamenají něco jiného. V domorodých kmenech jim připisují symbolický význam, zatímco pro nás je to hlavně dekorace. A hodně dlouhou dobu nebylo zrovna společensky přijatelné, aby se muži parádili. Aby nepůsobili příliš měkce nebo zženštile, raději šperky nenosili.

LN Vašimi klienty jsou tedy hlavně muži, kteří vybírají šperky pro své ženy?
Víte, že ani ne? Řekl bych, že je to tak půl na půl nebo že je žen dokonce více. Kdykoli přijdu do obchodu, vidím tam ženu. Je možné, že si jen vybírají,a muž to pak přijde zaplatit, ale často si kupují šperky samy pro sebe. Přibývá samostatných žen, které už nejsou finančně závislé na mužích, a o investicích rozhodují samy.

Největší perla v České republice byla vylovena na severozápadě Austrálie, doplňuje ji bílé zlato a 84 briliantů. „Byl bych rád, kdyby zůstala v rodině, “ říká Eric Halada.

LN To je jistě také velká změna…
To každopádně. Šperky jsou ale koneckonců v první řadě pro ženy, tak proč by nemělymít hlavní slovo? Je dobře, že se jim tento byznys přibližuje.

LN Mužům tedy hlavní slovo zbývá pouze při výběru zásnubních prstýnků?
Ano. O těch snubních už rozhoduje opět žena. Ale nemyslím si, že by to mužům nějak zvlášť vadilo. Svou úlohu už sehráli u zásnubního – a stačilo. Často vidíme, jak pár oběhal pět zlatnictví a pořád nenašli ten pravý prstýnek, muž je z toho celý utahaný.

LN Jak pánům při výběru radíte?
Ptám se na jejich ženu. Jak vypadá, jaká je, a podle toho je nasměruji. Často ale vědí, co chtějí. Většinou se jedná o klasiku – jednoduchý kroužek s jedním briliantem uprostřed –, kterou vidíte ve všech hollywoodských filmech. To já chtěl něco speciálního.

LN Prozradíte, s jakým prstýnkem žádá o ruku zlatník?
Můžu vám ho dokonce i ukázat v katalogu. Říká se mu vznášející se diamant. (Kámen uprostřed není pevně připoután ke kroužku a opravdu vypadá, jako by se vznášel ve vzduchu – pozn. aut.)

LN Na vašem prstě ale žádný snubní prstýnek nevidím…
Ještě nejsme svoji, snubní prstýnek už mám ale taky vybraný. Nebudu mít stejný jako má žena. Neplatí, že manželé musí nosit stejný. Budete ho mít na prstě do konce života, tak je důležité, aby vám byl pohodlný a dokázala jste se s ním ztotožnit.

LN Změnil se za těch více než pětadvacet let, co jste na českém trhu, vztah Čechů ke šperkům?
Změnu podněcujeme i my tím, že měníme nabídku a přinášíme něco nového. Češi ale mají rádi klasiku, nejdou za trendy za každou cenu. Amají čím dál tím více,,západní“ vkus.

LN Co si pod tím představit?
Nemají styl jako například Rusové, kteří mají rádi barvy a výraznější ornamenty. Češi preferují spíše jednodušší design, což je typičtější právě na západě.

LN Sedíme teď v centru Prahy, kde se pohybuje hodně turistů. Jsou to vaši nejčastější klienti?
Ne, z osmdesáti procent chodí Češi. Vybudovali jsme si stálou českou klientelu. 

LN Je také poptávka po špercích na míru?

Ano. Někdy si lidé přinesou vlastní kámen a chtějí z něho něco vytvořit nebo si přejí předělat staré šperky. Tím, že máme v obchodě i dílnu, zákazníci se můžou rovnou osobně pobavit se zlatníkem a popsat mu svou představu. U procesu jsou tak přítomní od začátku až do konce.

LN Jaké jsou dnes ve šperkařství trendy?
Kombinace různých materiálů, například ocel nebo dřevo se zlatem nebo kaučuk se zlatem, což mám na ruce teď já. Cena zlata je vysoká, proto se uchytil i tento mix.

LN Co podle vás nikdy nevyjde z módy?
Zásnubní prstýnky, ty se budou prodávat vždycky. Zmateriálů určitě bílé zlato. Jsou období, kdy se více prodává žluté nebo růžové zlato, vždycky se ale nakonec zase vrátí k bílému. Tvoří naprostou většinu naší nabídky.

LN Jak vypadá proces výroby šperků?
Nejdříve musíme najít ten správný kámen. Až pak se rozhoduje, co z něho bude. Je to neskutečně napínavé. Jezdíme na veletrhy po celém světě, bavíme se s obchodníky a ptáme se, jaký příběh se za každým kamenem skrývá. Ten pak vyprávíme i zákazníkům. Je důležité, aby si odnesli i nějaký pocit, zážitek, a výsledný šperk měl i emocionální hodnotu.

LN Vy sám ovládáte zlatnické řemeslo, zároveň jste ale byznysmen. Jakou část máte na šperkařském byznysu nejraději?
Šperky už vlastnoručně nevyrábím. Podílím se spíše na designu. Nejraději asi mám, když vidím finální výsledek. Zároveň je to ale smutné, protože si k němu někdy vybuduji vztah a při prodeji se s ním musím rozloučit.

LN Asi je pro vás důležité, kdo se stane jeho majitelem...
Ano. Není nic lepšího, než když cítíte, že se šperk dostal do správných rukou nebo se skvěle hodí pro danou příležitost. Snažíme se klienty vést tak, aby získali to, co k nim sedí nejvíce. Může se ovšem stát, že si zákazník vybere něco, co podle nás není ta nejlepší volba, na koupi ale trvá. S tím už nic nenaděláme.

LN Věděl jste už odmalička, že budete zlatníkem?
Původně jsem chtěl učit angličtinu a dějepis. Pro zlatnictví jsem se rozhodl až ve chvíli, kdy jsem měl týden praxe se zlatníkem, který sedí i teď dole v dílně a pro naši rodinu pracuje už asi šestnáct let, a vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži. Tak jsem se po vzoru starší sestry přihlásil na zlatnickou školu.

LN Necítil jste ze strany rodičů tlak, že musíte převzít rodinný podnik?
Mohli jsme se svobodně rozhodnout, čemu se budeme věnovat. Pravda ale je, že jsem ve zlatnickém prostředí vyrůstal, jako dítě jsemměl sbírkuminerálů, jezdil s rodiči na veletrhy. Máma vždycky říkala, že cítí, že to ve mně je.

LN Vaši rodiče v byznysu působí čtyřicet let. Dochází při rozhodování někdy ke generačním střetům?
Někdy ano, ale ve firmě jsem už sedm let a jsme stále na trhu. Takže vidíte, že to funguje. Nehrajeme si na vítěze. Kdyby byl vítěz, musel by být i poražený a to by znamenalo, že už netáhneme za jeden provaz, přitom o to nám jde především. Cíle máme stejné.

LN V čem vidíte největší sílu rodinného podniku?
Vzkvétáme i padáme společně. Ať se stane cokoli, držíme pospolu. Zastáváme také určité společné hodnoty, v jejichž duchu podnik vedeme, a know-how si předáváme z generace na generaci. Zůstává v rodině.

LN V podniku tedy nyní působí celá vaše rodina?
Rodiče si už splnili, co si přáli, a vedení teď přebírám já. Má sestra Jennifer je také šperkařka a Miriam pomáhala v marketingu, ale teď má tři děti, tak si dává pauzu. Je to pro mě ale docela ožehavá otázka. Vněmčině říkáme, že,,příliš mnoho kuchařů zkazí polévku“. Když má podnik tři šéfy, je obtížnější se shodnout a udržet jeden směr. Práce s rodinou je krásná, umí být ale i pěkně náročná.

LN Máte nějaký šperk jako rodinné dědictví, který si předáváte z generace na generaci?
To ne, ale máme několik kousků, které jsou opravdu jediné svého druhu. Například obrovská perla, která je dost možná největší perlou v České republice. Její velikost je opravdu výjimečná, dala by se přirovnat k velkému zrnku hroznového vína. Naskytlo se už několik nabídek k prodeji, vždycky jsme si ji ale nakonec nechali. Doufám, že v rodině zůstane.

MARIE VEJVODOVÁ, spolupracovnice LN
  • 2Diskuse