Neustálé střídání nejnovějších trendů a módních směrů, jež jsou ovšem často pouhými a slabšími recykláty již minulého, jde jaksi mimo ně. Pearl Jam zůstávají po celou dobu pravověrnou rockovou kapelou, vyhýbají se stylovým experimentům, zkrátka drhnou ty své kytary a na to, co si myslí hudební svět a nahrávací společnosti, příliš nehledí.
Jsou zkrátka sví, a to ve všem, tedy nejen v hudebních představách, ale i v názorech na fungování hudebního průmyslu obecně. Jistě, mohou si to dovolit, jejich alba se stále výtečně prodávají, nemluvě o vyprodaných koncertech. Nic ale nespadlo jen tak z nebe.
Blahodárný vliv děsného zapadákova
Pearl Jam vznikli v roce 1991 v Seattlu, městě, jež bylo do té doby kromě narození Jimiho Hendrixe bílým místem na rockové mapě. Seattle, ležící na západním pobřeží ve státě Washington, byl údajně takový zapadákov, že se zde nedalo dělat nic jiného než popíjet pivo a řezat ve sklepě do kytar – aspoň tak vzpomínají na počátky hudební exploze, jež dala světu styl zvaný grunge, jeho protagonisté.
Místo položené stranou rockového dění, kam dokonce některé slavné kapely ani nezajížděly, bylo nakonec paradoxně výhodou, místní muzikanti nebyli pod tak silným vlivem, nemuseli být za každou cenu třeskutě aktuální. Ve své hudbě tak klidně míchali „staromódní“ metalové Black Sabbath s punkem či hard rockem.
Z celé řady kapel, které v té době v Seattlu zazářily (uveďme aspoň Nirvanu, Alice In Chains či Soundgarden) to byli nakonec právě Pearl Jam, kteří nejenže dosáhli největšího úspěchu, ale také v podstatě jako jediní přežili. Za více než dvacet let své existence vydali sice „pouze“ devět studiových alb, to poslední před třemi roky, a koncertují, když se jim chce, a ne když jim to nařídí jejich nahrávací společnost – ovšem když už vyrazí na turné, je to vždy zážitek. Pearl Jam totiž s oblibou mění seznam skladeb, které hrají, nikdy tak nevíte najisto, co ten večer zazní. A nebojí se pouštět se do převzatých písniček, na tomto evropském turné tak zazněly například předělaní The Beatles, ale také písně Joea Strummera a jeho Mescaleros či punkových Dead Boys a Buzzcocks.
Prostě poctiví
Zkrátka, Pearl Jam vždy něčím vyčnívali, lišili se například svým silným zájmem o sociální otázky, jejich boj proti předražování lístků na koncerty byl důkazem, že své texty, v nichž ostře kritizovali praktiky showbyznysu, ale nejen jeho, myslí vážně.
Zároveň se vždy stavěli na stranu malých, neznámých lidí, těch „uražených a ponížených“ všedních životů. A takoví zůstali dodnes. Pearl Jam nikdy nebyli namyšlenou, naondulovanou partičkou z titulních stránek či reklam, nýbrž kapelou stále blízkou svým řadovým fanouškům i jejich každodenním problémům. Vždy byli kapelou, která si stála za vším, co dělá, kapelou, které se dá věřit každičká nota, každičké slovo textu, každičké slovo v rozhovorech. Byli prostě poctiví a to není málo.
Zpěvák Eddie Vedder k tomu před časem řekl: „V určitý moment jsme začali mít pocit, že chceme dát našim posluchačům něco, v co by mohli věřit, protože i my jsme měli kapely, které nám tuto víru poskytovaly. Nebylo to sice snadné, zvláště ve světle obrovského úspěchu, který přišel po prvním albu, kdy jsme nevěděli, jak si s tím vším poradit. Nakonec jsme ale nejspíš našli cestu.“ Ano, a té cesty se úspěšně drží.
