* LN Byl Prognostický ústav v kontextu druhé poloviny 80. let výjimečnou institucí?
Prognostický ústav měl výjimečné postavení v jednom ohledu - držel nad ním dlouho jakousi ochrannou ruku ministerský předseda Štrougal. PÚ nebyl jediným pracovištěm svého druhu, ani exkluzivním. Ekonomický výzkum a kritika administrativně řízeného hospodářství se dělala i jinde. Jistá výjimečnost PÚ spočívala v tom, že v něm mohli pracovat i „heretici“ z bývalého Šikova týmu jako Čestmír Kožušník nebo Otakar Turek. Takže tam byla jakási kontinuita s reformami pražského jara. Když něco v 80. letech psali, formulovali to vždycky velmi obezřetně, aby případné nepohodlné názory nebyly zakázány. Ale ti lidé tam byli. Věděli, co se dělalo na konci 60. let, a s tím také formulovali své analýzy.
* LN Jaký význam a vliv podle vás měla Komárkova Souhrnná prognóza ČSSR do roku 2010?
Když jsem zmínil Štrougala, říkalo se, že jeho pád na podzim 1988 souvisel s kritikou té prognózy na ústředním výboru. Reakce v ÚV byla skutečně dost ostrá. Prognóza totiž vykreslovala velmi chmurný obraz stávajícího systému, ale co bylo pro komunisty horší, neváhala doslova velebit trh jako jediné žádoucí uspořádání. Na tvrdou kritiku hospodářství byli komunisté zvyklí od dob Andropova. Když ale prognóza v roce 1988 zpochybnila jeden z hlavních pilířů existujícího hospodářství - totiž jeho administrativní kontrolu -, cítilo hodně komunistů na ÚV jako svou povinnost proti materiálu nějak zasáhnout a zabránit jeho publikaci. Prognóza se nějakým způsobem dostala na Západ - poměrně rozsáhlé části z ní pak citovala Svobodná Evropa. A druhým místem, kde se o tom lidé mohli dozvědět, byly Hospodářské noviny: Valtr Komárek sem psal články s téměř stejným obsahem - jako že hlavním cílem reforem je „konvertibilita“ a „trh“ atd. Taky tady neváhal velebit trh jako něco, co se přece nemusí znova vymýšlet, když už to bylo jednou vymyšleno. A že jde jen o to, přijmout trh v socialistických podmínkách.
* LN Všeobecně se soudí, že tehdejší „přestavba“ byla sovětským importem, s nímž místní komunističtí funkcionáři příliš nesouhlasili. Existovalo ve straně nějaké skutečně progresivní křídlo, kterému by šlo o skutečnou reformu, a pokud ano, kdo ho reprezentoval?
Přestavba byla importem. Vznikla v Sovětském svazu a přicházela shora. Navíc ohrožovala „stabilitu kádrů“, takže ji velká část československého stranického vedení doslova nenáviděla, i když se všichni tvářili přestavbově. Pokud necháme stranou Obrodu, tedy reformní komunisty z konce 60. let, u nichž přestavba vyvolala naději na možnost rehabilitací, pak nám nejspíš zbývají právě lidé kolem Štrougala. Štrougal už v roce 1985 zavětřil. Začal se hlásit k přestavbě, i když ještě vůbec nebylo jasné, jestli z toho něco bude - jestli to nebude jen další ideologická kampaň. A podporoval lidi ve Vládním výboru pro plánovité řízení národního hospodářství, kde vznikaly hlavní přestavbové zákony. Například v roce 1987, při přípravě zákona o státním podniku, nejenže vzali za základ československý zákon z roku 1969, ale hlavně se tam pokusili propašovat něco jako akciovou společnost (což by byl tehdy průlom). To první se povedlo, to druhé ne.
* LN Podle jednoho z prvních polistopadových průzkumů se drtivá většina občanů vyslovila pro reformovaný socialismus. Čím si vysvětlujete, že radikální opozice nezískala větší podporu?
Řekl bych, že opozice i získala podporu. Ale změny se nevnímaly jako protisocialistické. V listopadu a prosinci 1989 šlo o svobodné volby, o odchod nekompetentního, a tedy, jak se tehdy říkalo, degenerovaného komunistického vedení. O zrušení vedoucí úlohy. O příslib trhu a blahobytu. O Dubčeka a Havla. Ale ne o odstranění socialismu. Dnešní údiv nad tím, že lidé okamžitě nechtěli zavést kapitalismus, staví na předpokladu, že socialismus byl nemorální a že takto ho lidé vždycky vnímali. A to je podle mého omyl. Samozřejmě že dějiny státního socialismu byly plné utrpení, strachu, nedostatku všeho možného atd. Zároveň ale lidé žili své „normální životy“ a v nich si pěstovali hodnoty jako přátelství, bezpečí, vzdělání, práci, obětavost, rovnost, rozvoj tvůrčích sil atd. A přesně tohle si lidé představovali jako „socialismus“. Žít si svůj „normální život“ a věnovat se zmíněným hodnotám. I když je třeba mohli realizovat jen částečně nebo museli někde trochu podvádět. Jak ukazuje Alexei Yurchak pro sovětský kontext a jak se snažím ukázat pro československý, „socialismus“ pro lidi neznamenal totéž co „stát“ nebo „ideologie“. Takto zjednodušené rovnítko platí jen u dnešních antikomunistů, kteří v tomhle bodě, a nejen v tom, jsou úplně vedle. „Žít v socialismu“ pro lidi znamenalo něco jiného, než co hlásala oficiální komunistická ideologie. A právě proto lidé žádali lepší socialismus, když se v roce 1989 rozhodli změnit systém - odmítnout starší uspořádání s jeho „degenerovaným“ vedením a vyprázdněnou ideologií.
