Přesně před sto lety se v Praze narodil Václav Čtvrtek, spisovatel a porodník mnoha bytostí, jež tahal z břicha české obrazotvornosti a imaginace. Za zrození jsou mu vděčni Křemílek a Vochomůrka, víla Amálka, Maková panenka, Motýl Emanuel, vodník Česílko a další. Všechno to jsou kreatury, které povstaly z vlahého přírodního prostředí, z mechu a kapradí, z tůní, kaluží a luk, tedy z niveau, v němž se dařilo přírodním pohanským božstvům a bůžkům, té mytologické chamradi nižšího řádu, která strážila studánky a rejdila spáči po nose za letní noci.
Byť to možná nebyl jeho úmysl, tak Čtvrtek de facto obnovil českou pohanskou mytologii. Vrátil do národní mysli, která si nechala vzít křesťanství a již začala blekotat ze suchopáru ateismu, skřítky a víly, vodníky a jiné pseudonáboženské běsíky. Jeho obyvatelé jiného, lepšího světa žvatlali při večerníčku do ucha pěkně rozkošnou řečí národních umělců a znělo to jako příběhy z pradávného přírodního snu, na který lidé během své cesty zapomněli.
Do tohoto světa ne úplně zapadá historická postava Rumcajse. Ale to už je jiný sen – sociální.
O autorovi| JIŘÍ PEŇÁS, redaktor LN
