PCHJONGJANG/PRAHA Situace na Korejském poloostrově je tak napjatá, že válka může vypuknout každou chvíli, citovaly agentury uprostřed minulého týdne nejmenovaného severokorejského diplomata. „Válka není pravděpodobná. Čas od času a na omezeném prostoru se objevuje chování, které je hrozbou míru, ale my jej potlačíme,“ vzkázal pak v pátek přes svého mluvčího jihokorejský prezident I Mjong-bak. Je tedy hrozba nového konfliktu akutní, anebo se po nedávném torpédovém útoku Korejský poloostrov pouze „ocitl na pokraji války“, jak se to děje několikrát do roka?
Vzhledem k nevyzpytatelnosti severokorejského stalinistického režimu nelze na tuto otázku přesvědčivě odpovědět. Svým způsobem to ani není třeba – hrozbou totiž není jen samotný ozbrojený konflikt, ale i případné zhroucení severokorejského režimu.
A jak ve své nedávné studii upozornilo americké Středisko pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), už jen tento scénář skýtá tolik bezpečnostních rizik, že se v mnohém mohou vyrovnat i otevřenému konfliktu.
S možným kolapsem KLDR je to podobné jako s případnou válkou: může nastat hned, anebo nikdy. O změně režimu v Pchjongjangu se horečně mluví už od roku 1994, kdy zemřel Kim Ir-sen, a dohady se opakují s každými novými zdravotními problémy jeho následníka Kim Čong-ila. Před dvěma lety už byl odepisován po údajné mrtvici, novým podkladem ke spekulacím se pak staly záběry z jeho nedávné návštěvy Číny. Severokorejský „drahý vůdce“ totiž zjevně nehýbe levou rukou.
Čínské obavy Pokud by severokorejský režim padl, hrozila by dvojí nestabilita: vnitřní a vnější. Ta první by mohla vyústit v následnický boj o politickou moc (Kim se na převzetí komunistického trůnu snaží připravit svého nejmladšího syna), ekonomický kolaps již tak zbídačené země a s tím související úprk možná až statisíců obyvatel do sousední Jižní Koreje či Číny.
Rizika vnější nestability popisuje právě studie CSIS s názvem Responding to Change on the Korean Peninsula (Reakce na změnu na Korejském poloostrově) z letošního května. Byť se jedná o obavy reálné, neexistuje žádný plán společného postupu tří zainteresovaných zemí – kromě obou zmíněných sousedů jsou to ještě USA. A je možné, že každý by sledoval jiný cíl.
Jak uvádějí autoři studie, Čína se bojí jednak nestability, která by se v podobě proudu uprchlíků a ekonomických otřesů mohla přenést na její území. Neméně chmurné představy ale mají i z možnosti, že by na poloostrově vznikl jeden silný korejský stát disponující jadernými zbraněmi. A tak zatímco Číňané oficiálně preferují mírové sjednocení obou Korejí, přednost by dali „nějakému uspořádání, které by zachovalo Severní Koreu jako samostatnou entitu“. Další čínské obavy se pojí s možnou americkou vojenskou intervencí. USA jsou klíčovým spojencem Jižní Koreje, v případě pádu severokorejského režimu se ale nedá vyloučit ani jejich angažmá severně od 38. rovnoběžky, která poloostrov půlí.
Pekingu se navíc nelíbí, že Američané s ním nekoordinovali přípravu scénáře pro případ pádu severokorejského režimu (jde o „Operační plán 5029“). Spojené státy se pak mohou ocitnout mezi dvěma mlýnskými kameny – na jednu stranu by chtěly zachovat své bezpečnostní záruky dané Jižní Koreji, na druhou stranu si ale nepřejí narušit stále důležitější svazky s Čínou.
Samotná Jižní Korea se pak zdráhá nahlas možné reakce na pád KLDR řešit. Obává se totiž, že by tím mohla ohrozit šance na vysněné sjednocení poloostrova, dodávají autoři studie. Tyto zatím teoretické obavy se mohou přenést do praxe v okamžiku, kdy se KLDR zhroutí a bude například potřeba zajistit její jaderný arzenál. Předhánění velkých hráčů při stabilizování nějakého zhrouceného režimu není ničím neznámým – stačí si připomenout ruský „vzdorovýsadek“ v Kosovu na konci války v roce 1999...
***
CENA ZA SJEDNOCENÍ * Pád severokorejského režimu by mohl vyvolat bezpečnostní nestabilitu, v dlouhodobém horizontu ale půjde o obrovský ekonomický problém. * Jak napsal týdeník The Economist, HDP na hlavu dosahuje v Severní Koreji jen 6 procent jihokorejských hodnot. Soul pak náklady na sjednocení odhaduje na 900 miliard dolarů během příštích čtyř desetiletí.
