VANĚK: Klasa, Bio, zdravá potravina. Jak by vypadala kontrola z Ministerstva etiket?

......

Utahaný z dlouhého dne ulehám do postele. Ještě před tím ale natahuji budík. Ráno mne čeká kontrola až z města.

„Romane, vstávej! No tak vstaň přeci.“

Dobrý Bože, zaspal jsem! Rychle se umýt, oholit, obléct. Za letu zapínám poklopec a zavazuji tkaničky. Vbíhám uřícený do své kanceláře, kde na mne čeká sekretářka s vykulenýma očima, že kvůli mně přijde o práci, neboť nám jistě za můj pozdní příchod strhnou body, čímž přijdeme o jednu či více, v krvi a potu, získaných nálepek kvality na našem výrobku. Fabriku zavřou.

Pánové z Ministerstva etiket si významně posunují brýle na očích. S významně upřenými pohledy srkají mou kávu, zakusují připravené sušenky a tu a tam něco významného ťukají do svých tabletů.

„Dobré ráno, promiňte. Už se to nestane,“ hlesl jsem a usedl na židli.

Malý úředník s kozí bradkou konejšivým tónem začne dialog. „Kolik pak v současné době obsahuje váš výrobek označení kvality, pane podnikateli Vaňku?“

„Jistěže všechna,“ vyhrknu. „Jsme seriozní firma.“

Proboha, přemýšlím v duchu. Snad na nějakou samolepku v balírně na noční směně nezapomněli. Ihned volám šéfa balírny a vedoucí našeho oddělení etiket.

„Ano? Opravdu? Tak to jsem rád, že máme vše v pořádku. Ano, Jarmilko, doneste mi sem poslední notářsky ověřené kopie výkazů o zaplacení všech poplatků za nalepení etiket z předvčerejší noční směny. Ale jistěže, vím, že svodky včerejší noční směny má u sebe Boženka, a že stojí frontu v čekárně u notáře jako každý den.“

„Nejsem si jistý, zdali opravdu upozorňujete všemi schválenými etiketami na kvalitu vašeho zboží. Byl byste tak laskav a vyjmenoval nám je cvičně, pane podnikateli Vaňku?“ optá se druhý úředník bezbarvým hlasem koukajíc nezúčastněně do monitoru svého laptopu.

„Ale jistě. Abecedně? Jako vždy, pane auditní komisaři?“ zeptám se brýlatého muže v lehce zapraném saku šeptem.

„Milý pane podnikateli Vaňku, nejsem auditní komisař jako tady pánové kolegové. Jsem místopředseda prezidia asociace soukromých společností udělujících etikety kvality napříč spektrem na cokoliv! Od ledna letošního roku naše asociace spadá přímo pod Ministerstvo etiket. Ale to byste měl přeci již dávno vědět. Je začátek dubna, pane podnikateli Vaňku. Nebo snad nečtete?“

„Čtu, pane místopředsedo. Avizovali jste vaše přesídlení vzhledem k nedostatku volných a vhodných kancelářských prostor do prostor nově vybudované budovy ministerstva již v minulém roce. Čtrnáctideník Etiketa a já máme předplacený na léta dopředu. Jen mi to nějak vypadlo z hlavy. Promiňte. Je toho hodně. Ještě musíme i prodávat,“ snažím se o rychlé vysvětlení trapné situace.

„Dobrá, nezdržujte to a vysypte ze sebe, jaké konkrétní etikety obal vašeho zboží českému spotřebiteli nabízí!“ rozkáže seprané sako. A pořadí, v jakém jste o ně žádali a následně získali,“ rychle dodá.

Narovnám se, povolím kravatu a spustím naučenou písničku podle pravdy s nejlepším svědomím a vědomím: „První byla KLASA, pak v závěsu BIO, BIO v EU, PRODUKT EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ a poslední z této řady, moc hezky graficky vyvedená etiketa CERTIFIED FRIENDLY FOOD.“

Osvěžím suché rty kapkou vody a pokračuji výčtu etiket: „VÍM CO JÍM, hned vedle symbolu ZDRAVÁ POTRAVINA. Následují tři modrožlutá kolečka CHZO, CHOP a ZTS.“

„Mluvte laskavě plnými názvy etiket, prosím. Na včerejší kontrole v Kolíně se nám stalo, že zástupci tamního výrobce n e v ě d ě l i, co zkratky znamenají,“ štěkne na mne doposud mlčící třetí úředník. „Vodrážka, oddělení kontroly správné výslovnosti etiket uvolněných pro český trh. Ministerstvo,“ doplnil po mém vytřeštěném výrazu v očích.

„Ach ano jistě, promiňte, etikety znamenají CHRÁNĚNÉ ZEMĚPISNÉ OZNAČENÍ, CHRÁNĚNÉ OZNAČENÍ PŮVODU A CHRÁNĚNÁ TRADIČNÍ SPECIALITA,“ kajícně rychle doplňuji.

„No a pak již jen klasika. Tedy: REGIONÁLNÍ POTRAVINA, ČESKÁ CHUŤOVKA, ČESKÁ KVALITA, ČESKÝ VÝROBEK, významnější etiketa ČESKÝ VÝROBEK GARANTOVANÝ POTRAVINÁŘSKOU KOMOROU ČR a nakonec již jen opravdu klasika EKOKOM, RECYKLUJEME a VYROBENO V EU,“ vychrlím ze sebe radostně pár zbývajících samolepek, které hrdě a slavnostně zaujímají prostor na potravinářském výrobku z mé firmy.

„Ano dobrá, pane Vaňku. Od příštího týdne opatříte obal vašeho výrobku novou etiketou VYROBENO SE ZARUČENĚ ČESKÝM FORTELEM CHUTNĚ RYCHLE A LEVNĚ. Pod logo ve křivkách, které vám bude zasláno do vaší datové schránky, napíšete jen větičku: GARANTOVÁNO ODBOROVÝM SVAZEM NAKUPUJÍCÍCH SPOTŘEBITELŮ ČESKA, MORAVY A SLEZSKA a je to. Ovšem pokud dodáváte vaše zboží i na Moravu poslední větu přizpůsobíte tak, že slovo MORAVY bude pochopitelně předcházet slovíčku ČESKA, ale to vám ještě napíšeme jak do časopisu PLNÝ NÁKUPNÍ KOŠÍK, tak do ETIKETA A JÁ,“ řekne blazeovaným hlasem čtvrtý člen kontrolní komise.

„Pochopitelně tak jako ostatní etikety i tato je zatížena ročním poplatkem a čtvrtletními kontrolami, ale to již znáte.“

„Ale to už se mi na obal s odpuštěním nevejde,“ odvětím ustaraně.

„Už jsme zmenšili na minimum název našeho výrobku, který už bez tak není téměř vidět,“ přemýšlím nahlas.

„Podívejte se, pane podnikateli Vaňku, jde vám přeci o dobro spotřebitele! Tak prostě a jednoduše ten název výrobku z obalu vyhoďte a je to. Pořádek musí bejt. Voni spotřebitelé beztak nemaj toho času nazbyt, aby ještě četli názvy zboží. A beztak vám ho stejně v supermarketu přelepí velkou žlutou etiketou SLEVA! Tak to máte beztak fuk,“ otcovsky, ale přísně odvětí první úředník z kozí bradkou.

„Romane, vstávej, probuď se! Co je s tebou?“ Otevírám oči, zhluboka dýchám a cítím, jak mi po spáncích stékají kapky potu.

„Co je ti? Něco špatného se ti zdálo, miláčku?“

Teď již zřetelně slyším a rozpoznávám hlas mé ženy, která již příjemným hlasem dodává: „A je sobota, tak žádný dlouhý vyspávání. Slíbils, že půjdeme nakupovat!“