Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Vánoční zvyky pocházejí od pohanů

Česko

Stromky zelené i v zimě zdobili už Římané a Germáni * Peče se cukroví, které má tvary zvířat symbolizujících plodnost

Slunce stojí na místě a čas jako by se zastavil. Tak lidé vnímali zimní slunovrat v době, kdy ještě chyběly základní znalosti o astronomii. Muselo na ně působit velmi tajemně, když Slunce zůstávalo po dvanáct dní jenom kousek nad obzorem. V této nejtemnější části roku trvá noc šestnáct hodin. Lidé tehdy věřili, že se přestalo otáčet sluneční kolo. Teprve když Slunce opět zřetelně vystoupilo nad obzor, považovali to za důkaz, že síly světla zvítězily nad mocnostmi tmy.

Dříve bujaré svátky Nastal čas hodování a oslav. Hojnost jídla a pití za zimního slunovratu je zvyk známý již v antickém Římě. V prosinci slavili Římané Saturnálie. Trvaly sedm dní a poslední den zmizely stavovské rozdíly -páni posluhovali otrokům, lidé si dávali dárky a připravovaly se velkolepé hostiny.

Germáni patrně obětovali o Vánocích koně a divoké kance, aby se pak zahalovali do kůží obětovaných zvířat. Existenci tohoto rituálu napovídá papežský edikt ze 6. století, který nařizuje každému, kdo na sebe navlékne kůži domácího zvířete a nasadí si zvířecí hlavu, že se musí tři roky kát, protože je posedlý démonem.

Vánoční svátky se slavily proto, aby „v dalším roce vše dobře klíčilo a rostlo“. Hospodyně dávaly pečivu podobu kance, kohouta nebo kozla - symbolů plodnosti. Ještě v roce 1530 se ve Württembersku slavnostně porážel a snědl mladý býk a tři prasata. Kůže z býka a hlava jednoho vepře přitom hrály v ceremonii důležitou roli.

V dnešní době jsou v kurzu spíše symboly spojené se sluncem. „Například na severovýchodě Čech není tradičním štědrovečerním jídlem smažený kapr, ale opečená vinná klobása zavinutá do spirály,“ říká sociální antropolog Guiseppe Maiello z Pardubické univerzity. Stočená pochoutka má lidem připomínat sluneční kotouč.

Magické období slunovratu je spojeno se štědrostí i dnes. Proto se v některých rodinách dodržuje zvyk dávat na štědrovečerní stůl o jeden talíř navíc. „To pro případ, že by přišel nečekaný host, poutník nebo přímo Kristus. Někde je talíř s jídlem považován za pokrm pro předky,“ dodává Maiello.

Představu o významu Vánoc si můžeme udělat podle zvyků dochovaných mnohde až do současnosti.

Pod talíře na štědrovečerním stole se dávají rybí šupiny, aby měl člověk v příštím roce dost peněz. Kdo drží na Štědrý den půst, uvidí večer zlaté prasátko. Rovněž se nemá věšet prádlo, jinak se podle pověry někdo z rodiny do roka oběsí.

Mnoho zvyků je rovněž spojeno s předpovídáním budoucnosti. Dlouhé noci za zimního slunovratu jsou pro věštby jako stvořené. Pouštění lodiček z ořechových skořápek ukáže, kdo se příští rok bude držet doma a kdo odjede do světa. Roztavené olovo se lije do studené vody a z různě tvarovaných odlitků se hádá, co nás čeká a nemine. Krájejí se jablka a podle vzhledu jaderníku se usuzuje na štěstí, nemoc nebo smrt. Proč se krájí zrovna jablko? „Patrně to má připomínat rajské ovoce Adama a Evy,“ zkouší vysvětlit historik Zdeněk Nešpor ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky.

Pokud jde o pohanské kořeny vánočních zvyků, připouští tuto možnost velmi opatrně. „Může to tak být, a nemusí. Řada zvyků jakoby logicky s pohanstvím souvisí, ale důkaz pro toto tvrzení nemáme,“ říká Zdeněk Nešpor.

Stromek se vrátil z Ameriky Pohanský původ by mohl mít také vánoční zvyk zavěšovat si doma větvičku jmelí. Podle antických autorů si lidé v předkřesťanském období velice považovali rostlin, které zůstávaly zelené i uprostřed zimy. Těmto odolným druhům připisovali mimořádnou životní sílu.

Francouzský výraz étrenne - novoroční dárek - pochází z latinského strenuus - silný. Strena říkali Římané větvičce břečťanu, která měla v době zimního slunovratu velký význam. Rovněž stále zelené trsy jmelí hrály u Římanů i Germánů důležitou roli. Plinius Starší popisuje, jak se druidové - keltští kněží scházeli pod duby k slavnostní oběti. Druidové oblečeni v bílá roucha přivedli dva bílé býky, poté jeden z kněží vyšplhal na strom, zlatým srpem usekl jmelí a uložil trs do bílého šátku. Oba býky pak kněží za zvuku modliteb obětovali.

Dodnes se v některých zemích jmelí považuje za magický prostředek proti uhranutí, blesku a nemocem. Svědčí o tom německé krajové názvy jako Donnerbesen - Donarovo koště, Hexenbesen - koště na čarodějnice nebo Kreuzholz -křížové dřevo. Zvyk zdobit místnost jmelím se udržuje dodnes.

O tom, že Keltové pokládali jmelí za posvátnou rostlinu, svědčí nález několika větviček na dně nádrže, kterou zkoumali archeologové na hoře Vladař v západních Čechách. Znalec keltské kultury archeolog Jiří Waldhauser však o významné roli jmelí pochybuje.

„Zpráva římského historika vychází pouze z vyprávění, on sám rituál se zlatým srpem nikdy nezažil. A pokud jde o samotný srp, doposud se v celé Evropě nepodařilo najít ani jeden tento drahocenný nástroj,“ zdůvodňuje svoji skepsi Waldhauser.

Pradávný zvyk připomínat si uprostřed zimy vždyzelenými rostlinami nový nebo neustále se obnovující život stál patrně také u zrodu vánočního stromečku.

Ten první měl velmi jednoduchou podobu, šlo pouze o větev jedličky, cesmíny nebo zimostrázu, kterou si lidé už někdy okolo roku 1494 dávali do místnosti. O necelých dvacet let později jeden duchovní v alsaském Kaysersbergu hřímal proti zlozvyku zdobit místnosti jedlovým chvojím a dávat si dárky.

Kroku 1603 je doložena první vyšňořená jedlička, ale podle kroniky v alsaském Sélestatu se tento zvyk udržoval již dříve, neboť v roce 1555 se zakazuje kácení jedliček.

Vánoční stromek, jak ho známe dnes, se dříve věšel za špičku ke stropu, aby se mohl volně otáčet. Měl tak symbolizovat svět ve stálém pohybu nebo „nebesa“, což připomíná strom života, který znaly a uctívaly snad všechny národy na Zemi.

V Rakousku je „pravý“ vánoční stromek ozdoben pouze červenými jablíčky, stejně zbarvenými svíčkami a pečivem. Podle německého etnografa Iso Karrery v knize Zvěrokruh a lidový rok má tato výzdoba připomínat germánskou bohyni věčného mládí Idunu a zlatá jablka ze zahrady Hesperidek, ale i drahokamy zavěšené na babylonském a japonském stromě života. Za předchůdce vánočního stromku považuje Karrera rajskou chvoj, větev ozdobenou světly. Etnograf vidí určitou souvislost se stromem života, o kterém se píše v knize Genesis.

„Stromeček se nejprve vyskytoval v náboženských společenstvech. Scházeli se okolo něho lidé z obce či z podobné komunity,“ říká sociolog Nešpor. Teprve když se vánoční stromeček dostal z Evropy do Ameriky, začal se postupně objevovat i v samotných domácnostech. Ze Spojených států pak putoval opět na Starý kontinent, a protože v 19. století měl americký styl života punc módnosti, napodoboval se rovněž zvyk mít stromek v bytě. První si ho v Čechách pořídil v roce 1812 ředitel a režisér Stavovského divadla Jan Karel Leibich.

Pokračování na straně 26

Dokončení ze strany 25

Jako dar dostal své vlastní dlužní úpisy, které za něj jeho přátelé zaplatili a věnovali mu je pak jako poděkování za uspořádání vánočního večírku. O 30 let později se stalo strojení stromku mezi panstvem a měšťany poměrně běžnou záležitostí. „V našich zemích se tento zvyk naplno prosadil až v polovině minulého století,“ říká historik Zdeněk Nešpor.

Jesličky? Jen hezká podívaná Průzkumy na téma Češi a Vánoce ukazují, že vánoční svátky trávíme v posledních dvou desetiletích prakticky beze změny. Pravda, většinou si už nepíšeme pohlednice, ale posíláme e-maily nebo sms, ale jinak utrácíme stále více peněz za dárky a naše štědrovečerní zvyklosti zůstávají ve většině rodin podobné.

Proč tolik inklinujeme k tradičnímu prožití Vánoc? „Tyto svátky jsou pro děti jedním z nejsilnějších okamžiků v roce a jako dospělí rádi vzpomínáme na to, jak jsme se cítili jako děti, a chceme to ukázat i našim potomkům,“ říká historik a sociolog Nešpor. Dalším důvodem je doba plná změn a nejistot. Mnoho tradic jsme opustili a nové nevznikají, takže Vánoce jsou jakousi kotvou v rozbouřeném moři. „Statistiky ukazují, že v Česku se do velké míry vytratil duchovní význam Vánoc, ale přetrvávají jako příležitost k setkání rodiny a předávání dárků,“ dodává Nešpor.

Stejně příjemným zvykem je obcházení jesliček v kostelích. Jedna z klíčových scén ze života Svaté rodiny ale Čechům jako národu ateistů moc neřekne a většina lidí ji vnímá jen jako hezkou podívanou. „Návštěvníci jsou patrně pod vlivem kouzla Vánoc, vždyť stejný zážitek může mít člověk třeba v galerii nebo v muzeu historických hodin. Ale tam ve vánoční dny příliš plno nebývá,“ tvrdí Nešpor.

Jiným důvodem pro zachovávání tradiční podoby Vánoc jsou rituály. Zvyky dávají pocit bezpečí a zároveň nabízejí roli určitého časového předělu. Pokud má Štědrý den mít funkci rituálu, je potřeba udržovat jeho přesně daný průběh a přesně realizovat i jeho přípravu. Možná proto dbáme na to, aby se Vánoce slavily doma, dárky rozdělovaly až po večeři, chceme mít aspoň pět druhů cukroví a umytá okna. Scénáře a prvky vánočního rituálu se mohou v jednotlivých rodinách drobně lišit, ale bez úplného naplnění všech drobností můžeme mít pocit, že chybí to pravé kouzlo.

***

Klobása zavinutá do spirály je symbolem slunečního kotouče

Pradávné rituály ožívají v době Vánoc

Oslavy spojené se zimním slunovratem bývaly před příchodem křesťanství více než bujaré. Lidé slavili ústup tmy a pozvolné prodlužování dne. Zároveň se návrat Slunce spojoval s plodností a návratem životních sil. Tento astronomický úkaz doprovázely zvyky, které se zčásti zachovaly do dnešních dnů.

Vánoční stromek Stromek se dříve zavěšoval ke stropu a jeho krouživý pohyb symbolizoval stále proměnlivý svět. Okolo se shromažďovali lidé třeba z celé obce. Později, když se tradice přesunula do Ameriky, stal se stromek středem oslav pouze v rodinném kruhu. Tento zvyk se později ujal také v Evropě.

Jmelí Rostliny schopné zachovat si zelenou barvu i v zimním období se těšily úctě lidí odpradávna. Jmelí se přisuzovaly kouzelné vlastnosti, dnes je zvykem zavěsit trs nad dveře a podle tradice smí být pod větvičkou políbena každá dívka.

Lodičky se svíčkami Dlouhé večery vytvářejí ideální atmosféru pro věštbu budoucnosti. Když lodička se svíčkami pluje do středu nádoby, znamená to, že ten, kdo ořechovou skořápku na hladinu položil, odjede příští rok z domova. Pokud lodička neodrazí od okraje, zůstane člověk doma. A jestliže se potopí, hrozí neštěstí nebo i smrt.

Pečivo Cukroví ve tvaru kanců, kohoutů nebo kozlů pekly v předkřesťanské době ženy jako symboly plodnosti a návratu životních sil.

Jablko Krájení jablka je zvykem pro předpovídání budoucnosti. Jaderník ve tvaru hvězdičky přináší štěstí, ve tvaru kříže smrt, a pokud je střed ovoce prožraný červy, znamená to podle tradice nemoc. Jablko je patrně připomínkou Adama a Evy.

O autorovi| Josef Matyáš, redaktor LN

Autor: