* Barbora Špotáková, oštěpařka: Dokázala bys zabít a připravit vánočního kapra?
Vzhledem k tomu, že bych neublížila ani mouše, tak bych kapra určitě nezabila. A v kuchyni bych ho maximálně obalila...
* Martin Koukal, lyžař: Myslíš si, že ve Velkém Oseku, kam ses odstěhovala, jsou lepší podmínky než ve Žďáru, kde jsme bydleli?
Ve Velkém Oseku teď mám sice domov, ale stejně jsem tři čtvrtě roku pryč, takže je to jedno. Do Žďáru jezdím pořád ráda a trénování mě tam baví. Je tam sice víc kopců, ale tady k nim za 15 minut na kole taky dojedu.
* Roman Kreuziger, cyklista: Stála bys o radu, jak se zlepšit v cyklistice? O rezervách bych věděl...
Od takovýho jezdce, jakým je Roman Kreuziger, bych si určitě poradit nechala, a navíc bych si toho strašně považovala.
* Josef Váňa, žokej: Jak moc bolí výhra na mistrovství světa nebo ve Světovém poháru?
Bolí moc, když ale dojedu a vím, že se mi dařilo, tak na bolest rychle zapomenu.
* Václav Chalupa, veslař: Jak zvládáš velký psychický tlak před olympiádou? A máš někoho blízkého, kdo ti v tom pomáhá?
Tlak cítím, ale zatím není tak hrozný. To nejhorší asi teprve přijde. Uvidíme, jak se s tím vypořádám. Lidi, kteří se starají, abych byla v pohodě, mám. Třeba trenéra Petra Nováka nebo nejlepší kámošku Karolínu.
* Petr Ton, jeden z nejrychlejších extraligových hokejistů: Brousíš si sama brusle?
Většinou si je brousím sama, ale před velkým závodem radši řeknu trenérovi. Po něm už brusle nekontroluju. Říkám si, hele, je to trenér, tak ví, jak to má udělat. Zbytečně bys hledala chyby.
* Lukáš Bauer, lyžař: Neměl bys problém, kdyby se jezdilo v protisměru?
Na tohle téma už si ze mě dělali srandu na základní škole. Jednou mi říkali, že příští rok se bude jezdit na druhou stranu. V první chvíli jsem jim skoro uvěřila. Kdybych teď ale musela jet doprava, asi by to nedopadlo dobře, V zatáčce nabírám rychlost a najednou bych tam nemohla pořádně přešlapovat. Vždyť já bych se snad po pár kolech zastavila... Na kolečkových bruslích trochu doprava přešlapovat umím, ale přiznám se, že na ledě jsem to zatím nezkoušela.
* Ondřej Štěpánek, vodní slalomář: Máš vůbec čas na rande?
Moc ne, protože v Česku nemáme dráhu na trénink, a tak jsem skoro pořád pryč. Na kamarády si ale čas udělám, ale moc toho nebývá. Hlavně co se týče randění...
* Jaroslav Volf, Štěpánkův parťák na deblkánoi: Jak můžeš vydržet ten věčný pobyt v cizině?
Kolikrát mě strašně mrzí, že nemůžu být doma tak často, jak bych chtěla. Na druhou stranu mám ale kolem sebe skvělý lidi. V týmu máme fakt úžasnou partu, až si kolikrát připadáme jako rodina. I proto dokážeme být i dlouho pryč.
* Horst Siegl, bývalý fotbalový kanonýr: Před časem jsi prohlásila, že kvůli špatným tréninkovým možnostem zvažuješ reprezentaci jiné země. Napadlo to tebe, nebo lidi kolem, kteří chtěli udělat trochu jakési bu bu bu...?
Nevymyslela jsem to já, ale trenér. Doma totiž skutečně nemáme podmínky pro přípravu a trenér nám je chtěl zajistit. Nedivím se mu, protože především pro něj je to hodně těžké.
* Petr Švancara, fotbalista: Myslíš, že po tobě někdy pojmenují rychlobruslařskou halu? A ještě: proč nezkusíš krasobruslení?
Nevím, jestli bude po mně nějaká hala pojmenovaná. Byla by to sice čest, ale důležitější, je, jestli ji vůbec postaví. Jednou jsem se na krasobruslařské brusle zkoušela postavit a byla to katastrofa.
* Tomáš Kraus, skikrosař: Jsi výjimečná, anebo tak natrénovaná?
Těžko odpovědět. Kdybych neměla kolem sebe tolik správných lidí, tak bych asi jezdila hůř. Dávají mi totiž sílu. Samozřejmě ale moje výsledky souvisejí hlavně se systémem tréninku.
