LN: Považujete Hruškovo odstoupení z komise za smysluplný a konzistentní krok, nebo se spíš kloníte k názoru, že jde o gesto?
Očekával jsem, že budu lépe spát, říká po svém odchodu básník Petr Hruška |
Krok Petra Hrušky považuji za svobodný krok svobodného člověka. Nechce mít se stávajícím establishmentem nic společného, což je naprosto pochopitelné. Jako básník, umělec má z mého pohledu právo činit symbolické a z pragmatického pohledu možná nesmyslné kroky. Diskuse, která se kolem jeho rezignace zvedla, však ukazuje, že to nějaký smysl mělo. Já sám jsem situaci vyhodnotil jinak, přijde mi smysluplnější v porotě zůstat a snažit se, aby to nadále byla cena odborná, o níž rozhodují lidé z literární branže.
LN: Podpora vlády od komunistů vadí bezpochyby všem normálním lidem, ale naše politická scéna není záležitostí posledních pár měsíců. Když někdo takto zásadně nesouhlasí s establishmentem, proč vůbec do komise zřízené státem vstupuje?
Každý má tu hranici nastavenu někde jinde a přímá podpora komunistů je poměrně zásadním předělem.
LN: Má tento krok podle vás konkrétní dopad, pominu-li to, že se k němu přidali další tři členové?
Na jednu stranu se teď o státní ceně více hovoří, na druhou stranu na ní ulpěla pachuť, kdy si neznalý pozorovatel může myslet, že je opravdu pod nějakým politickým vlivem. Do poněkud nepříjemné pozice to staví jak setrvavší v porotě, tak možná i letošního a následné laureáty či laureátky. Tyto věci mne samozřejmě mrzí, ale nepřičítám je, jako mnozí, na vrub „nedisciplinovaného“ Hrušky, ale spíše na vrub „nemravné“ vlády. Prostě plně respektuji, že s ní někdo nechce mít nic společného, byť se jedná o „vztah na dálku“.
LN: Měli bychom tedy nyní všichni odstoupit z ostatních výborů a také grantových komisí?
Můj osobní názor je, že naopak. Na příkladu „hradních“ vyznamenání, kauz nejmenování rektorů a profesorů, mediálních rad se ukazuje, že donedávna samozřejmá věc, že o grantech, oceněních apod. rozhodují odborné komise, se může velmi rychle změnit.
Obecně se ale přiznám, že mne poněkud děsí kategorické soudy některých lidí z oboru na jednu i na druhou stranu. To dilema je přece staré jak civilizace sama, když tu hovoříme o literatuře, je na něm postaveno několik zásadních děl světových i domácích. Jestli je někdo schopen v kontextu aktuální situace přesně posoudit, zda je správnější postoj pana Hrušky, nebo postoj paní Jamnikové, já mu vlastně závidím.
LN: Hruškovo gesto nelze vidět bez souvislostí, on sám převzal tuto cenu v době vlády bez důvěry, složené podle pokynů Miloše Zemana, a z rukou problematického ministra Balvína. Jak to hodnotíte?
Pokud mám správné informace, Petr Hruška tehdy polovinu finanční prémie, kterou za cenu dostal, věnoval literárním časopisům, které byly nedostatečně podpořeny státem. Upřímně, toto gesto je mi mnohem bližší než aktuální rezignace. Nicméně tehdy o tom pes neštěkl, nerozproudilo to debatu o financování těchto periodik. A o státní ceně už se diskutuje skoro měsíc. Žijeme holt v době mediální. Tehdejší a současná politická situace se ale nedá srovnat, tehdy to vypadalo jako krátkodobý exces, teď už je jasné, že relativizace a osekávání demokratických principů běží na plné obrátky.
LN: V čem podle vás spočívá smysl Státní ceny za literaturu a další oborových cen stejného významu, které ministerstvo kultury uděluje prostřednictvím odborníků (divadlo, hudba, výtvarné umění a architektura)?
Myslím, že snad každý stát má nějaký institut oceňování významných osobností a počinů, a to nejen na poli kulturním. Bohužel teď opravdu procházíme alespoň pro mne bolestným obdobím relativizace hodnot obecně. Vyznamenání udělovaná na H radě už se podařilo zdevalvovat zcela dokonale, proto si važme toho, že tyto státní a oborové ceny jsou udělovány zcela a pouze na základě stanoviska odborných porot.
LN: Bude nyní problém doplnit komisi kvalitními odborníky a jak je podle vás tato záležitost vnímána v literárním světě?
Věřím, že ne, i pan ministr prohlásil, že nominace do porot je plně v rukou příslušného odboru ministerstva a tam sedí kvalifikovaní a důvěryhodní lidé s přehledem, jejichž nominaci se snad nebude nikdo zdráhat přijmout.
