Bohumír Ďuričko, obviněný z vraždy Václava Kočky mladšího, nervózně postává za plexisklem v návštěvní místnosti pankrácké věznice. Poprvé od osudného říjnového čtvrtka mohl včera hovořit s novináři.
* LN Vaši verzi tragické události z baru Monarch o sebeobraně znám. Jak jste se ale vůbec ten večer na místě ocitl?
Byl jsem pozván agenturou, která tu akci, ten křest knihy pana Paroubka, pořádala. My jsme se s mojí přítelkyní Lucinkou Staňkovou ten den domluvili, že budeme spolu žít. Byl to nejkrásnější den v mém životě. Šli jsme to někam oslavit. Následující den jsem měl pozvaných na sto padesát hostů na oslavu svých narozenin. Některým jsem pozvánky rozdával ještě tam.
* LN Vy jste spolu nežili?
Ale ano. Potkali jsme se asi před třemi roky služebně v Irsku. Tři roky. Ale ona nemohla mít dlouho dítě. Podívejte se na to dítě (ukazuje přes špinavé plexisklo sono nenarozeného dítěte své přítelkyně). Bojoval jsem na život a na smrt. Ve stejné situaci bych to udělal znova.
* LN To tvrdíte vy a vaše přítelkyně. Ostatní čtyři svědci říkají, že vám Kočka mladší něco šeptal do ucha...
To je úplný nesmysl. Šlo o kupování panáků. Já jsem u sebe neměl tolik hotovosti. Kartu nebrali a já měl jen eura na svoji oslavu narozenin. Starého pana Kočku jsem urazil. Řekl jsem mu, že kdybych byl kolotočář, tak bych měl taky tolik peněz. Jeho syn potom přišel a dal mi pěstí. Spadl jsem na svou přítelkyni. Bál jsem se o její život, a když jsem dostal druhou obrovskou ránu do obličeje a opět na ni padl, tak jsem střílel. Lucinka mi už v průběhu večera říkala, ať jdeme pryč, necítila se tam mezi těmi lidmi dobře. Já jsem už v průběhu večera Kočku mladšího trochu pošťouchl. Dal jsem totiž Petře Paroubkové růže. Nedopatřením je nechala na baru. Kočka mladší je dal nějaké krásné paní na baru a jámu v žertu řekl, jestli je zvyklý rozdávat cizí věci a ať mi koupí panáka. Zasmáli jsme se a koupil mi ho.
* LN Je u vás normální, že nosíte do baru nabitou zbraň?
Jsem vášnivý lovec, mám mnoho zbraní. Pistoli nosím u sebe už osmnáct let. Dokonce jsem ji několikrát už použil. Před nedávnem nás s přítelkyní přepadli a já ji vytáhl, ale nepoužil. Počkal jsem do příjezdu policie.
* LN Jaroslav Starka – váš přítel z doby, kdy jste měl fotbalovou Duklu Praha – byl zabijáky postřelen. Nosil jste ji i kvůli tomu?
Pan Starka není můj přítel. On ode mě Duklu koupil a převedl ji do Příbrami. Přechodné období fúze jsme oba v orgánech společnosti byli. Upřímně, byla to doba, kdy jsem potkal hodně divné lidi. Dá se říct i z podsvětí. Fotbal, to je jedna velká žumpa.
* LN Hovořil jste o růžích pro paní Paroubkovou. Jaký je váš vztah k předsedovi ČSSD?
Jméno Jiřího Paroubka znám dlouho dobu. Ještě když jsem byl ve Sporturismu a on pracoval jako náměstek Restaurací a jídelen. My jsme jim přiváželi turisty. Do osobního styku jsme ale nepřišli. Osobně jsem ho potkal tak před osmi lety na pravidelných půlročních rautech ve vyhlášené restauraci U Vladaře poblíž Karlova mostu.
* LN Považujete ho za svého přítele? On se po smrti pana Kočky od vás dost rázně distancoval.
No ode mě se teď distancovali úplně všichni. Jsem pro ně prašivý.
* LN Vždyť jste ale Paroubka zval na svou jachtu?
Já nezval jenom jeho, ale spoustu dalších lidí. A ta jachta nebyla moje. Já si ji pronajímám.
* LN Několik dní po vašem činu se lidé od sociální demokracie snažili nabízet vaše fotky s přítelkyní premiéra Lucií Talmanovou a Václavem Klausem. Do voleb zbývalo pár dní. Jak je to tedy s vašimi kontakty na politiky?
Jsem pravicový volič. V minulosti jsem sponzoroval ODS na Praze 1 a Praze 6. Všechno změnila Kubiceho zpráva, kde se tvrdilo, že nabízím svoje děti Paroubkovi. Od té doby jsem spolupracoval spíše s ČSSD. Chystal jsem se domluvit s šéfem Prahy 2 Vratislavem Šlajerem na případné pomoci.
* LN Zmírnili vám vazbu, budete žádat o propuštění na kauci?
Ano. V dohledné době.
* LN Nebojíte se, že při případném propuštění přijdete o život?
Ne. Já se smrti nebojím. Každý jednou musí umřít. O svou osobu se nebojím, ale mám už několik týdnů strach o své blízké, jsem z toho na dně. Nemůžu pořádně spát, zhubnul jsem o deset kilo. Chodím tady stále k psychiatrovi.
* LN Policie i věznice se ale o vás bojí. Nebudete chtít uprchnout?
Nic takového rozhodně nechystám. Naopak, kdyby mě propustili, první, co udělám, je, že půjdu za Kočkou starším. On přece ví, jak se to celé skutečně odehrálo.
***
Prohlášení Vyjádření Jana Kočky, bratra zavražděného Václava Kočky, k tomu, že Bohumír Ďuričko poskytuje rozhovory médiím. Pan Ďuričko se buď zbláznil, anebo se zcela chladnokrevně začíná přehrávat do role oběti, aby si, když už svůj zrůdný čin nemůže nijak odčinit, prostřednictvím médií naklonil veřejnost a získal shovívavost soudu. Vrahem je a vrahem zůstane. Jeho bezprecedentní výrok jen dokládá míru agresivity, která je ukryta v jeho jednání. dom
