Jen co vypadl ze senátních voleb, už se pro exponenta ČSSD Jana Kohouta chystá místo velvyslance v Římě. Plánu zjevně požehnal i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Není to důkaz, že politik pomůže politikovi v tísni bez ohledu na stranické rozdíly?
Ne tak úplně. S Kohoutovým jménem se pracovalo dávno před senátními volbami, on sám si Itálii držel jen jako záložní řešení. A jestli skutečnost, že k nim česká vláda pošle člověka ochotného dát před krásou věčného města přednost zprzněnému Valdštejnskému paláci, neuráží Italy, tak koho by mohla urážet jiného?
Třeba nás, tedy ty, které Jan Kohout má zastupovat. Diplomatů, kteří v osmdesátých letech stačili vstoupit do KSČ, je jistě víc. I mezi nimi však Kohout, muž, který ještě v roce 1984 s vážnou tváří absolvoval obor vědecký komunismus, dosti vyčnívá. Jistě, posledních dvacet let sloužil novému státu, mimo jiné na ambasádě v Bruselu a hlavně ve Fischerově vládě. Ta vláda ale nebyla tak zázračná, aby se pouhým pobytem v ní člověku vyčistil životopis. Při každém dalším jmenování člověka s touto minulostí je to pořád úplně stejné množství ostudy, tentokrát asi především Schwarzenbergovy.
