Ital Marco Tutino má talent, který je u dnešních operních skladatelů vzácností - umí najít silné téma vhodné pro specifický žánr opery. Sděluje ho nikoli přívalem slov, ale prostřednictvím pocitů svých postav, většinou v mezních životních situacích. Neboří tradice, není dogmatik, suverénně mísí styly; zachovává ovšem to podstatné: melodii. Nachází hudební vyjádření, kterému diváci rozumějí.
Tutino pro Vitu (premiéra v Malém divadle milánské La Scaly v květnu 2003) právě s ohledem na vyjadřovací prostředky opery volně adaptoval televizní film slavného Mikea Nicholse Důvtip z roku 2001 v hlavní roli s Emmou Thompsonovou. Ten vznikl podle stejnojmenného psychologického dramatu Margaret Edsonové.
V hlavní roli smrt Jeho hrdinka Vivian Bearingová (domácky Vita, což v italštině zároveň znamená opak smrti, tedy život), známá profesorka anglické literatury se specializací na metafyzickou poezii alžbětinského básníka a duchovního Johna Donna, má diagnostikovanou rakovinu vaječníků. Emancipovaná, sebevědomá žena, která s přísnou racionální askezí zasvětila svůj život vědě, je vystavena coby předmět nových vědeckých pokusů mašinerii nemocnice, trýznivým vedlejším účinkům chemoterapie, opuštění v bolesti, strachu z majestátu smrti.
Tutino měl šťastný nápad objekt Vitina studia, Johna Donna, zhmotnit jako jejího průvodce na cestě do smrti. Skrze útrapy umírání Vita dospěje k hranicím racionálního přístupu, k bolestným, ale očisťujícím emocím, soucitu.
Vedle Vity (strhující Ani Sargsyanová) a jejího průvodce Donna (Chad Armstrong) Tutino rozehrává operu ještě postavou onkologa Kelekiana (Martin Gurbal), bývalého Vitina studenta doktora Posnera (Marc Haffner) a Susan (Zuzana Marková) - nemocniční sestřičky, která k Vitě pociťuje normální lidskou vřelost a pochopení. Inscenaci určitě prospělo zapojení do mezinárodního projektu Opera Competition and Festival 2009 ve spolupráci s televizním kanálem Mezzo. Ostatně mezinárodní pěvecké obsazení vzešlo ze soutěže, která je součástí projektu. A dirigent Oliver Dohnányi i maďarský režisér Péter Telihay zprostředkovali Tutinovu výpověď o posledních věcech člověka se sugestivní přesvědčivostí.
Tato operní dramaturgie, snažící se hledat námětově nevšední tituly dokonce v žánru soudobé tvorby je pro domácí operní scény skutečným inspirativním příkladem, bohužel leckdy nedostižným.
Marco Tutino: Vita
Dirigent: Oliver Dohnányi Režie: Péter Telihay Scéna: Róbert Menczel Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
