Je poledne a v pobočce Loving Hut v Truhlářské ulici v centru Prahy mají plno. Kromě narůstajícího zájmu o chutnou alternativu láká lidi do tohoto řetězce i několik dalších dobrých důvodů: vydatně se tu najíte za něco okolo sta korun a své si tu najdou i ti, kteří mají rádi "maso" - Loving Hut umí uspokojit chutě po mastnější, "masovitější" a slanější krmi, než jakou nabízejí ostatní vegetariánské podniky v Praze.
Sójový řízek s kaší raději ne
Restaurace Loving Hut ale nejsou typicky fastfoodové. I když se tento rok přeorientovaly na samoobslužný bufet, platí to jen mezi jedenáctou dopolední a čtvrtou odpolední, objednávat můžete i z jídelního lístku o 60 chodech. Přestože minimalistický, interiér je útulný. Ten pastelově laděný do oranžovo-žluté v restauraci v Londýnské ulici působí cukrovatě, místy kýčovitě.
Tři pobočky v Praze během tří let. Jednu z restaurací otevřel Loving Hut také na Vinohradech.
Čistým a jednoduchým designem se řídí všechny pobočky tohoto mezinárodního řetězce, který se za posledních pár let rozšířil do více než 40 zemí. Jenom v Praze se v posledních třech letech otevřely tři pobočky. Minulý rok byl řetězec Loving Hut vyhlášen dokonce nejlepší veganskou restaurací roku předním americkým veganským časopisem VegNews.
Nehledě na jednotnou vizi harmonického soužití všech živých bytostí a soucitný způsob života si jednotlivé restaurace sestavují vlastní menu. Typicky českou kuchyni ale v Loving Hut nenajdete - tedy kromě řízku ze sójového masa s bramborovou kaší, který před nástupem bufetu sice figuroval v denní nabídce, ale podniku s nejchutnějšími masovými náhražkami v Praze (alespoň podle mě) spíš kazil pověst.
V nabídce bufetu najdete několik teplých jídel od karbanátků přes smažené nudle, přílohy po čerstvou zeleninu a všemožné omáčky, takže kombinovat se dá bohatě. Navíc můžete ze štítků vyčíst, co každé jídlo obsahuje, a vyvarovat se alergenů.
Loving Hut na Vinohradech: od 11 do 16 hodin se tu dá ochutnat ode všeho trochu ze samoobslužného bufetu.
Můj překypující talíř za 70 Kč nezklamal. Tofu karbanátek se sice po rozporcování drolil a v housce by neobstál, ale byl výborně ochucený a tofu doplňoval jemně nasekaný špenát a Jidášovo ucho. Lilek na kari s kousky sójového masa, žampiony a červenými fazolemi působil překombinovaně. Jemně pikantní omáčce chyběla krémovitost, ale lilek ochutila tak, jak měla. Na rozdíl od saigonských a letních závitků, se kterými nemám nejlepší zkušenosti, jsou smažené jarní závitky mým favoritem z předkrmů. Křupavé rolky s výrazně ochucenou náplní z tofu, zeleniny a nudlí nadchly i mého společníka, který si na maso a čínský fast food potrpí. Pro svou slanost a mastnotu ale postačí klidně jeden.
Wontonské taštičky dorazily na vkusně naaranžovaných mističkách s omáčkou, ve které sice plaval nasekaný zázvor, ale chuťově jí přesto dominovala bujonová slanost. Taštičky předčily očekávání svou vláčností a hlavně náplní z granulovaného sójového masa, kousky pórku a překvapivou krevetovou příchutí.
Jídelní lístek nabízí 60 různých jídel, tofu můžete zkusit třeba v podobě jarních závitků.
"Nemaso" na desítky způsobů
I když nejsem zrovna nadšenec masových náhražek ve stylu sójových řízků a "veganských kuřat", Loving Hut je třeba přiznat, že je jedním z mála míst v Praze, kde umí upravit jinak bezchutnou sóju, seitan a tofu na desítky způsobů dostatečně přesvědčivě i pro nevegetariány.
Valná většina zdejších jídel tak na masových náhražkách nešetří. Takzvaná kantonská specialita se servíruje s obrovským kusem sójového masa obaleným v těstíčku a naporcovaným na plátky. Rýže a směs cibule, cukety a mrkve ve standardní, nahnědlé a těžce slané omáčce působila spíš jen jako vynucený doplněk. "Nemaso" sice mělo masovitou texturu a nasládlý, nevšedně máslovitý nádech, samo o sobě ani v kombinaci s chuťově fádní přílohou ale nenadchlo. Po pravdě jsem "sójovou kotletu" dojídala ještě dva dny potom.
Slanost dominovala i u mého oblíbence, polévky pho. Porce nešetřila na bujonu ani rýžových nudlích, nedostávalo se ale "masa" a bylinek. Plátků, i když výborného bílého neživočišného masa, byla jen hrstka a citronová tráva, čili papričky, jarní cibulka a citron se v obrovské míse ztrácely a chuťově ji nijak neobohacovaly. Stačilo zamíchat, a těch pár kousků, které polévce dodávaly barvu, když už ne chuť, se potopilo a zbyl jen jednotvárný vývar plný nudlí.
Mastní až za ušima
Nabídka dezertů je sice omezená, spočívá ve dvou, někdy třech typech dortů, ale konkurenci nemá. Dorty sice nejsou dvoupatrové jako v začátcích, ale chuťově se neliší od neveganských. Čokoládovoořechový dort z vlašských ořechů, kakaové pěny a čokoládové polevy byl nadýchaný a příjemně lehce sladký. Vlašský korpus bezchybně ladil s krémovou, jemně kakaovou pěnou a výrazně sladší, tenkou čokoládovou polevou.
Dle principů Loving Hut si tady víno nebo pivo k jídlu nedáte. Na výběr jsou kromě standardních nealko nápojů i poctivé sypané čaje a lažanské mošty. Za vodu dáte pět korun, za tu z kohoutku nic, což se vyplatí, protože budete nejspíš slaní a mastní až za ušima.
Hlavně pro vegetariány je Loving Hut jedním mála z míst, které uspokojí touhy po fast foodu, přesvědčivém "nemasu" a dortu, a zároveň nezatíží peněženku a zažívání. Nemastný neslaný interiér klame, nicméně spletité chuťové kombinace nečekejte.
