Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Vejdeme do dějin jako barbaři. Rumunská debata nad masakrem tla do živého

Kultura

  6:00
KARLOVY VARY - Hlavní soutěž karlovarského festivalu je za polovinou. Filmů, které by dokázaly hlouběji zasáhnout, však zatím moc neukázala.

A už to hoří. Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři (2018). Režie: Radu Jude. foto: KVIFF

Snímkem, který si lze představit jako důstojného vítěze prvotřídního festivalu, je ze šesti dosud prezentovaných v podstatě jen film rumunského režiséra Radu Judeho Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři. Nezvykle dlouhý titul filmu vyjadřuje neblahé krédo rumunského vojenského a politického vůdce z doby 2. světové války Iona Antoneska. Ten byl po válce odsouzen za válečné zločiny a popraven, v nedávné minulosti se však v Rumunsku objevily snahy o jeho rehabilitaci. Spojenec Adolfa Hitlera má přitom na svědomí životy stovek tisíc lidí, především Židů z území, která rumunské jednotky v oné době obsadily. Film se zaměřuje na masakr Židů v okupované Oděse, který měl přes 18 tisíc obětí. Nevidíme ovšem realistické zpodobení hrůzného činu, ale po celý film sledujeme mladou divadelní režisérku, která se dnes snaží usvědčující výjevy z pogromu propašovat do tolik oblíbené rekonstrukce vojenských střetů v podání spolků vojenské historie.

Historické události před diváky filmu vyvstávají současně s peripetiemi relativně napínavé hry o to, zda se mladé intelektuálce podaří její záměr obhájit a uskutečnit. Někdejší rasismus a nacionalismus se při tom propojuje s tím současným a snaha retušovat minulost se projevuje na všech úrovních – od ne právě chytrého člena komparzu po sečtělého, ale oportunistického relativistu, který na produkci dohlíží.

Však podívej. Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři (2018). Režie:...
Pan režisér. Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři (2018). Režie:...

Neponechávám nic náhodě, říká americký režisér Richard Linklater

Film jedenačtyřicetiletého rumunského tvůrce má silné a důležité téma i kreativní přístup k jeho zpracování, ale také své slabiny. Tou největší je ona performance, kterou jeho hrdinka připravuje: popravdě je hodně vzdálená něčemu při podobné příležitosti představitelnému. Není moc jasné, oč v ní mělo „oficiálně“ bez podvratného sdělení jít a proč si ji město u režisérky objednalo. Výsledek hrdinčina snažení pak není zrovna přesvědčivý a ještě naivněji a polopatičtěji jsou tvůrcem filmu zrežírovány reakce publika, které mají vyústit v kýžené alarmující vyznění filmu. Přesto se Radu Jude dotkl tématu, které může velmi silně rezonovat v řadě dalších zemí včetně těch středoevropských.

V soutěži se už také představil druhý český zástupce, debut režiséra Adama Sedláka Domestik. Komorní film o manželském páru, který dovede péči o tělo a jeho výkon až ke zničujícím koncům, je pozoruhodný spíše díky svému obrazovému uchopení, než že by skrumáží svých motivů něco doopravdy přesvědčivě sděloval. Snímek směřuje k hororovému vyústění, k troše mrazení se však diváci musí hodně pročekat.

Absurdní příběh cyklisty, který chce zvýšit svou výkonnost a postaví si proto nad postelí kyslíkový stan, ve kterém nutí spát i svou manželku, jež usiluje o otěhotnění, dal režisérovi příležitost k působivým výtvarným kompozicím, pozorování detailů a hrám s obrazovou skladbou. Od první pronesené věty je nicméně jasné, že uvidíme vše jiné než přirozené herectví a že ústřednímu páru lze sotva věřit byť jen to, že skutečně pár tvoří. Pout realismu se režisér zbavil i pokud jde o hrdinovu cyklistickou profesi – netušíme, na jaké úrovni závodí, s kým při tom spolupracuje ani kde bere peníze. (Jediný, s kým se kromě ve filmu kromě své manželky setká, je pokoutní felčar, který mu vnutí doping.) Ne že by lpění na realistických podrobnostech bylo vždy nutné, někdy ale pomůže diváky na hrdiny a jejich problémy přece jen trochu napojit. Převládající pocit zDomestika je spíše „vaše starosti na moji hlavu“.

Do výsledků hlavní soutěže mají šanci promluvit ještě čtyři filmy (a doufejme, že to některý z nich přesvědčivě udělá). Vítěz tu někdy bývá hodně překvapivý, počkejme tedy na sobotní vyhlášení.

Autor: