* Vítejte v Česku. Dnes tu máme volby, možná by Češi uvítali po předvolební kampani radu, jak meditovat zen-buddhistickou metodou...
U meditace obecně je bezpodmínečně nutné být si vědom svého dechu – nádechu a výdechu, tím se zklidní a projasní mysl. Nejdříve stačí třeba tři minuty. A musíme to praktikovat vsedě, nikdy ne na židli nebo vestoje.
* I při rozhovoru sedíme na zemi, se zkříženýma nohama. Proč je to tak důležité?
Musíme se dostat co nejblíže k zemi, páteř musí být vzpřímená, protože jen v této pozici se mysl stabilizuje a my pouštíme kořeny do země. Značí to praxi moudrosti, ale i místo, kde se rodí láska, laskavost a soucit. To je meditace.
* Nedávno vědce udivil příběh 83letého jogína, který tvrdí, že už 70 let žije bez jídla i vody. Jak je to možné? Žijete i vy asketicky?
Možné to je, energii lze čerpat prostřednictvím meditace. Ale není to žádoucí, stačí být normální. My v klášteře vstáváme brzy, pracujeme, v kanceláři i na zeleninových záhoncích. Vaříme lehká japonská jídla, třeba rýžovou kaši se sezamem, bez masa. Velké štěstí pro mě například je, když dostanu japonské nudle.
* Rozhovor vedeme v prostředí jednoho pražského katolického kostela. Jdou tyto dvě náboženské tradice dohromady?
Do Evropy jsem přišel v roce 1979, zpočátku bylo hodně nedůvěry. Z pozice buddhistů je zosobněný bůh překážkou, pak jsem se zase dozvěděl, že když nemáme v buddhismu zosobněného boha, křesťané to považují za velmi podstatný nedostatek. Dnes vedeme velmi přínosný dialog.
* Co vás přivedlo do Evropy?
Chtěl jsem zažít, zjistit a ověřit si, že cesta Buddhy není jen naše přesvědčení, ale platí obecně pro všechny lidi na světě. Inspirovala mě také zenová centra, která v 60. a 70. letech vznikala v USA díky zájmu hippies o zen. Ale měl jsem i osobní důvody.
* Jaké?
Do kláštera Eiheiji v Japonsku přišla jedna Němka a řekla: Nepotřebujeme velkého mistra, ale učitele pro každý den. Hluboce mě to zasáhlo. Pak se mezi ní a mnou rozvinula vášeň, láska mezi mužem a ženou.
* Zen-buddhističtí mniši mohou mít rodinu?
Devadesát devět procent buddhistických mnichů v Japonsku je ženatých. Odešel jsem do Německa, že budu cvičit s lidmi, podporovat je, a stal jsem se i otcem dvou dětí a manželem. Teď jsem ale rozvedený a vrátil jsem se na cestu dharmy.
* Co jste věděl o západní kultuře, když jste přijel do Německa?
Ve škole jsme velmi pilně četli bibli a evropskou literaturu. Číst bibli a klasiky, jako je Goethe, Dostojevskij a Shakespeare, to byla lepší úroveň, každý je chtěl mít přečtené. Takový byl v Japonsku všední život po válce. Západní filozofii jsem studoval i na tokijské univerzitě.
* Hrajete na bambusovou flétnu – v Česku vám právě vychází DVD z vystoupení. Čím chcete Čechy zaujmout?
Je to podobné kostelní hudbě, ale více pracujeme se slovem cesta, hudba se stává čistým léčivým cvičením. Tou je pro zen-buddhisty třeba i známá ikebana, okrasné uspořádání květin. Celá filozofie vesmíru soustředěná do jedné vázy, to je japonský způsob uvažování.
* Češi jsou vyhlášeni svým ateismem a nedůvěrou ke spiritualitě, máte u nich úspěch?
V dnešní době lidé všude na světě potřebují zapustit kořeny do vlastní spirituality. Člověk neumí zpočátku v nic věřit, ničeho se vzdávat, jen vejít hluboko do sebe. ?
