„Pravdou je, že si připadáte jako ve vězení,“ kroutil nevěřícně hlavou Kazutoši Musaši v rybářském přístavu Osabe.
Tajfun Neoguri udeřil na Japonsko. Ochromil ostrovy a zabíjí |
Mluvil o zdi, která teď ve městě na východě Japonska roste jako součást gigantického řetězce betonových bariér. Ta v Osabe dosahuje výšky dvanácti a půl metru a nekompromisně odděluje moře od pevniny.
Obyvatelům přístavu tak místo výhledu na nekonečný oceán nabízí pohled na šedou barvu betonu. Není proto divu, že Osabe se vylidňuje.
Japonsko, březen 2011.
Plán Velké japonské zdi, jak se stavebnímu projektu v médiích přezdívá, vznikl jen několik měsíců po tragickém zemětřesení v březnu 2011. Zrodil se s cílem vytvořit v nejvíce stižených regionech kromě pocitu bezpečí i zoufale potřebná pracovní místa. „Velká zeď“ vzniká částečně opravou a navýšením původních valů, částečně stavbou nových. Tak jako v Osabe, a to i přes horkou debatu, která stavbu provází.
Jako pětipatrový dům
Celkově má betonová bariéra obkroužit více než pětinu z 1700 kilometrů dlouhého pobřeží ve třech nejvíce ohrožených prefekturách, konkrétně v Iwate, Mijagi a Fukušimě.
Průměrná výška se má pohybovat kolem deseti metrů, na některých místech však dosáhne až ke čtrnácti metrům, což odpovídá zhruba pětipatrovému domu. Podle odhadů listu The Economist se náklady vyšplhají v přepočtu zhruba na 250 miliard korun.
Na první pohled megalomanský projekt má ale své opodstatnění. Tisíce měst a vesnic ve zmíněných prefekturách jsou vydány napospas běsnění oceánu a čtyři roky stará katastrofa, jež vzala životy bezmála 19 tisícům lidí a způsobila největší jadernou havárii od Černobylu, zůstává v živé paměti.
Japan to build huge, costly sea wall to fend off tsunamis.
via @globalnews
http://t.co/2ChH4QIODS pic.twitter.com/loonkcutxr
— EGU (@EuroGeosciences) 23. Březen 2015Nutné zlo
Zemi vycházejícího slunce stihnou v průměru každých sedm let silné otřesy půdy, které vyvolají tsunami. A tak nejsou betonové bariéry v Japonsku žádnou novinkou. Stojí jich tu požehnaně a některé z nich před čtyřmi lety ochránily ne-li celá města, pak přinejmenším jejich části.
A ta, jež do té doby v přístavu Kamaiši v prefektuře Iwate držela Guinessův rekord, nevydržela prý jen proto, že byla příliš nízká, argumentují zastánci 400kilometrové soustavy zdí. Ve stavbě spatřují nutné zlo, alespoň v případě nejohroženějšího východního pobřeží.
Vraždy rukojmích nahrály jestřábům. Ve hře je japonská armáda |
Jenže bariéra má i řadu odpůrců. A není jich málo. Vláda premiéra Šinzóa Abeho čelí kvůli spuštění projektu ostré kritice. Její údajně předvídatelný recept – tedy nalít na všechno beton – prý nefunguje. Za prvé z něho profitují hlavně stavební firmy, zatímco rybářským komunitám škodí.
A poškozuje i životní prostředí. Radikální přetnutí pobřeží vadí živočichům a rostlinám a brání i přirozenému odtoku vnitrozemské vody do oceánu.
Tsunami defences: The Great Wall of Japan - http://t.co/0AAqO9KNtS pic.twitter.com/oEuKoTroQs
— Gangsta News (@Gangsta_News) 29. Červen 2014Zelená barikáda
Alternativu nabízí malé město Iwanuma v prefektuře Mijagi. Tamní radnice sice původní přes sedm metrů vysokou zeď opravila, ale nezvýšila. Namísto toho se pustila do výsadby stromů a pracuje na takzvané „zelené zdi“.
Po tragickém zemětřesení více než třicetimetrové vlny betonovou bariéru prorazily a zničily, zatímco borovice na plážích odolaly. A to i přesto, že masa vody zde pronikla až pět kilometrů do vnitrozemí. Místní proto v případě, že beton s běsem oceánu opět prohraje, sází na stromy. Je to prý lepší než vyšší zeď.
A tak debata o tom, zda lze živlům čelit pomocí monstrózních staveb, v Japonsku pokračuje dál. Zatímco Velká japonská zeď pomalu roste, objevují se hlasy, zda se spíše nesoustředit na lepší zvládnutí evakuace. Další běsnění živlů je totiž jen otázkou času.
