Petr Bergmann - Krkonoše na starých rytinách a litografiích.
VELKÝ KNIŽNÍ ČTVRTEK: Skutečný vrah si pro své oběti přichystal bludiště plné pastí |
Krkonoše se v průběhu věků neustále mění, ale stále si udržují svou charakteristickou horskou krásu. Přesvědčit se o tom teď může i čtenář. Vyobrazení téhdejších vedutistů jsou neuvěřitelně detailní a poskytují dechberoucí horská panoramata. Fotografie Jana Hrdého pak poskytnou srovnání historickyckých grafik se současnou podobou Krkonoš.
Petr Bergmann Nakladatelství Broumovsko Organic |
Ukázka:
Objevování tajů přírody, prozkoumávání divokých hor a podnikání dobrodružných výprav inspirovalo od nepaměti k zaznamenávání viděného a zažitého. Krkonoše, neprostupné a obávané, si lidé začali podmaňovat až v době jejich využívání pro těžbu dřeva a později nerostů a rud. Hospodářská činnost v Krkonoších dala vzniknout prvním osadám a majitelé jednotlivých panství se učili využívat rozsáhlá území, která se zpřístupňovala v důsledku odlesnění. Rozšířilo se pastevectví a z horských luk se svážely zásoby sena na zimu ze stále vyšších poloh. Pro skladování sena stavěli pastevci a ženci seníky a salaše, které si postupně přizpůsobovali pro dočasné bydlení. Tak vznikly na stráních a hřebenech Krkonoš první boudy, tehdy ještě téměř výhradně pro letní období. V zimě nebyly obývány. Nejstarší zprávy o existenci bud pocházejí z poloviny 16. století, kdy už se těžba krkonošského dřeva pro kutnohorské doly a mincovny omezovala a nerostné bohatství bylo rovněž vyčerpáno. Rozvoj zažívala řemesla jako sklářství a tkalcovství, která se od počátku 19. století přesouvala z chalup do manufaktur a následně do prvních továren, jichž v severním i jižním podhůří vznikly desítky.
Labský důl.
Po hospodářském ruchu, který Krkonoše zažívaly ještě v 16. a 17. století, se všemi spory o přesné vytyčení hranic panství, politickými a majetkovými změnami po bitvě na Bílé hoře a v důsledku rekatolizace bylo nastupující období baroka spíše klidné. První dobrodruzi přicházeli objevovat horskou krajinu nikoli pouze jako prostor pro vznik nových lidských sídlišť: nezkoumají ji za účelem těžby rud nebo dřeva, nebádají a nedychtí po květinách pouze z botanického nebo medicínského zájmu, případně po zvířatech, aby je lovili. Nejsou to už jen lovci, vědátoři, prospektoři, lokátoři, účetní a komisaři, kdo vstupují do nepropustných lesů a zlézají příkré stráně hor. Jsou to také první výletníci, v nichž se probudila zvědavost, touha po zážitcích, objevování tajů přírody, prozkoumávání divokých hor a podnikání dobrodružných výprav inspirovalo od nepaměti k zaznamenávání viděného a zažitého. Krkonoše, neprostupné a obávané, si lidé začali podmaňovat až v době jejich využívání pro těžbu dřeva a později nerostů a rud. Hospodářská činnost v Krkonoších dala vzniknout prvním osadám a majitelé jednotlivých panství se učili využívat rozsáhlá území, která se zpřístupňovala v důsledku odlesnění. Rozšířilo se pastevectví a z horských luk se svážely zásoby sena na zimu ze stále vyšších poloh. Pro skladování sena stavěli pastevci a ženci seníky a salaše, které si postupně přizpůsobovali pro dočasné bydlení. Tak vznikly na stráních a hřebenech Krkonoš první boudy, tehdy ještě téměř výhradně pro letní období. V zimě nebyly obývány. Nejstarší zprávy o existenci bud pocházejí z poloviny 16. století, kdy už se těžba krkonošského dřeva pro kutnohorské doly a mincovny omezovala a nerostné bohatství bylo rovněž vyčerpáno. Rozvoj zažívala řemesla jako sklářství a tkalcovství, která se od počátku 19. století přesouvala z chalup do manufaktur a následně do prvních továren, jichž v severním i jižním podhůří vznikly desítky.
Kozí Hřbety - litografie.
Po hospodářském ruchu, který Krkonoše zažívaly ještě v 16. a 17. století, se všemi spory o přesné vytyčení hranic panství, politickými a majetkovými změnami po bitvě na Bílé hoře a v důsledku rekatolizace bylo nastupující období baroka spíše klidné. První dobrodruzi přicházeli objevovat horskou krajinu nikoli pouze jako prostor pro vznik nových lidských sídlišť: nezkoumají ji za účelem těžby rud nebo dřeva, nebádají a nedychtí po květinách pouze z botanického nebo medicínského zájmu, případně po zvířatech, aby je lovili. Nejsou to už jen lovci, vědátoři, prospektoři, lokátoři, účetní a komisaři, kdo vstupují do nepropustných lesů a zlézají příkré stráně hor. Jsou to také první výletníci, v nichž se probudila zvědavost, touha po zážitcích, jako by chtělo přírodu opěvovat, souznít s ní, pochopit a uchopit její kouzlo a taj. Doba, jejíž odraz můžeme spatřovat ve slavném prospektu Prahy od Václava Hollara. V této knize ji reprezentují práce Johanna Georga Vogta, Friedricha Berhnardta Wernera, Michaela Heinricha Rentze nebo Antona Birckhardta.
Velký knižní čtvrtek - vizuál.
