Výsledky českého školství v mezinárodním srovnání nás nemohou těšit. Nikterak bych je však nepřeceňoval, použitelnost testových výsledků pro hodnocení rozmanitosti lidí a jejich životních drah, výsledků vzdělávání i uplatnění v životě je vždy velmi omezená. Testové údaje mohou však sloužit jako podnět ke změnám ve vzdělávání. Problém ovšem je, že za pár dní skončí letošní rok a varovná zpráva zveřejněná v Paříži 7. prosince už bude dávno v propadlišti dějin.
Rozhodně zatím z žádných dosavadních výsledků nikdy nic faktického nevyplynulo. Nikdo se nechytil za nos a neřekl, musíme něco reálně změnit. Že by teď? Ovšem stejně nevhodné jako nečinnost jsou vcelku nesystémové reakce státní správy, které rozhodně nevycházejí z porozumění systému školství a jeho směřování.
Některá dílčí vysvětlující a doporučující slova mohou zaznít bez velkých analýz a koncepčních materiálů. A to nejsilnější sdělení už konečně směrem k rodičům. Vážení rodiče, věnujte se svým dětem. Špatné výsledky českého vzdělávání signalizují, že se flákáte (omlouvám se vám za ta slova). Škola nemá větší vliv než vy. Ve skutečnosti vzděláváte vlastní dítě podstatněji než škola. Nesvádějte proto na školu něco, za co reálně (zatím však ne de iure) odpovídáte vy. Jak rádi bychom všichni říkali, že škola může za to, že české děti netěší čtení, jenže to absolutně neodpovídá skutečnosti. Mnozí učitelé sice opravdu příliš zájem o čtení u žáků nepovzbuzují, ale z rodiny reálně zapáleného žáka neodradí. Ten si bude číst pro potěšení přesto, že povinnou/doporučenou četbu bude třeba stahovat z internetu a že doma má PC, iPad, iPod, nintendo, DVD, hifi...
Některé výklady neúspěchu jsou možná jednodušší, než se na první pohled zdá. Jak může děti bavit číst, když technicky nečtou dobře, když zkrátka neumějí pořádně číst. Čtení musí být zcela zautomatizované a teprve pak je možnost, že bude člověka těšit a že se jeho prostřednictvím bude vzdělávat. Aby mohlo být čtení zautomatizované, musí dítě fakticky číst stovky až tisíce hodin. Jenže to není všechno. Jak mohou žáci rozumět textu, jestliže nemají dobré znalosti?!
Co by mělo z pařížských varování vyplynout?
Měli bychom už konečně jasně rodičům říct, že zásadní zodpovědnost za vzdělání svých dětí mají oni. Pokud nerozvíjejí (nevzdělávají) své dítě od narození a pak i dál v průběhu školní docházky, i dobrá škola má jen malou šanci tyto nedostatky kompenzovat.
Škole bychom měli výrazně zlepšit podmínky, tedy například přidat čas na učení. Jen diletant může totiž věřit tomu, že stačí bezvadný výklad, na jehož základě dítě pochopí látku a příslušná kompetence je celoživotně zajištěna. Obvykle je nutné mnohonásobné užití a zopakování poznatku, aby se pevně začlenil do existujících schémat a dovedl k dobré použitelnosti. Za použitelnými výsledky bývá tvrdá a dlouhodobá práce.
Zcela určitě jsou nezbytné i menší počty ve třídách - jestliže skloňujeme současného vzdělávacího lídra Finsko, tak se podívejme, jaké on má průměrné počty žáků ve třídách. Ujišťuji, že jsou statisticky významně nižší.
Pan ministr školství uvádí, že problém je v tom, že nemáme koncepci školství. Nemohu s ním souhlasit. Koncepce je jasná. Všechny problémy, které se v této společnosti objeví, svěřujeme bez většího rozmyslu k vyřešení škole a činíme ji zodpovědnou za nedostatky. Takovou koncepci bych nazval Jak pejsek s kočičkou pekli dort. Vedle všech finančních gramotností, volby povolání, etických a sexuálních, multikulturních výchov a řady dalších, ztrácí původní trivium a další tradiční oblasti vzdělávání na významu a ustupují do pozadí. Jenže mezinárodní šetření stále trvají na těchto „nemoderních“ oblastech.
***
Špatné výsledky českých dětí, pokud jde o vzdělávání, signalizují, že se jejich rodiče flákají
Ministr školství uvádí, že nemáme koncepci. Nemohu s ním souhlasit.
O autorovi| VÁCLAV MERTIN, dětský psycholog
