Větší problém ale čeká český rozpočet na příjmové stránce. Zatímco do roku 2006 bylo strategií ministerstva financí ekonomický růst spíše podceňovat, a vytvářet si tak v průběhu roku rezervy na nečekané výdaje, rozpočty od roku 2007 zatím vždy stály na nadnesených odhadech růstu české ekonomiky. Odhad růstu 2,3%pro rok 2011 je podobně optimistický – vždyť například Česká národní banka odhaduje růst HDP v roce 2011 na pouhých 1,2 %.
Bude zajímavé sledovat, jestli se ministerstvo financí vzhledem k nižšímu reálnému růstu ekonomiky rozhodne přijmout další ostudu špatně sestaveného rozpočtu nebo jestli v průběhu roku sáhne po navyšování výdajů. Možná se tak i přes dnešní kritické postoje dočkáme v polovině roku speciální bankovní daně nebo zdanění telekomunikačních firem. Firmy samozřejmě budou křičet (stejně jako v Maďarsku), ale co má nakonec stát dělat, když není schopen důrazných reforem? Pak se i taková bankovní daň, která pokryje desetinu rozpočtového schodku, bude velmi hodit.
A dopady? Jeden příklad za všechny: Erste Bank v reakci na maďarskou bankovní daň oznámila, že v Maďarsku zruší sedmnáct bankovních poboček a propustí asi dvě stovky zaměstnanců. To je mnohem méně, než kolik propustí počátkem příštího roku Česká spořitelna. Jen nebude mít tak hezkou výmluvu jako její maďarská sestra. Naším velkým štěstím ale je, že nebudeme moci použít další maďarský trik na vylepšení státních financí – zestátnění penzijních fondů. Nejdřív bychom je museli zavést. Jenže ono je bohužel pohodlnější sedět v komisích a psát články o potřebě reforem než vsadit na nepříjemné změny svou politickou budoucnost. Opravdu chceme jít maďarskou cestou?
ÚTERÝ TOMÁŠE PROUZY Na papíře vypadá příští rozpočet relativně rozumně, protože se z něj vyškrtalo vše, co vyškrtat šlo. Jenže reálné úspory lze najít až po reformách, o kterých se jen mluví.
O autorovi| TOMÁŠ PROUZA, ekonom a spolumajitel Partners
