Ústavní soud na konci března zveřejnil nález k výkupu akcií UNIPLET Třebíč, a. s.
(I. ÚS 1768/09). Rozhodnutí komentuje partner advokátní kanceláře Weinhold Legal.
Stalo se zřejmě koníčkem ústavních soudců nejen posuzovat soulad legislativy s nejvyšším zákonem, ale ty normy, které se jim nelíbí, rovnou měnit. Tak, jako před pár dny, kdy posuzovali jednu z mnoha stížností týkající se tzv. squeeze-outu, tedy výkupu akcií prováděného většinovým akcionářem. Nelze se ubránit dojmu, že v létě 2005 mohl takový výkup zákonným způsobem provést jen ten, kdo měl křišťálovou kouli a viděl, co se stane 21. března 2011.
Jeden guláš ze dvou zákonů Squeeze-out zkoumali čeští ústavní soudci hned několikrát. V patrně nejpodrobnějším nálezu Pl. ÚS 56/05 shledal soud zákonnou úpravu v souladu s českým ústavním pořádkem. Jeho odůvodnění obsahuje úvahy na téma minimálních záruk u ochrany práv minoritních akcionářů. Pro zjednodušení lze shrnout, že za základní garance ústavnosti byla označena možnost soudního přezkumu, dohled ČNB a stanovení výše protiplnění za vykoupené akcie nezávislým znalcem.
Pro pochopení dalších souvislostí je třeba připomenout, že onen plenární nález zkoumal úpravu obchodního zákoníku platnou od konce září 2005. Ta upravovala povinný dohled ČNB, resp. Komise pro cenné papíry.
Naprostá většina akciových společností s 90% majoritním akcionářem však výkup provedla na základě původní zákonné úpravy, která platila od července do září 2005 a která nic takového neobsahovala. A právě k této původní úpravě se soud vyjádřil v nálezu I. ÚS 1768/09 z 21. března 2011.
Kupodivu z něj vyplývá, že už tehdy si majoritní akcionáři měli onen – zákonem nepožadovaný! – souhlas státního dohledu získat.
Ústavní soud využil šanci...
Oč šlo? Věcně o revizi výkupu akcií společnosti, jejíž valná hromada jej schválila v srpnu 2005 – tedy podle původního zákona.
Minoritní akcionáři platnost valné hromady napadli. Městský soud v Praze žalobu zamítl, což potvrdil i odvolací Vrchní soud v Praze. Nejvyšší soud odmítl dovolání, neboť otázku ústavnosti squeeze-outu považoval za vyřešenou právě výše uvedeným nálezem Pl. ÚS 56/05.
Na základě ústavní stížnosti jednoho z minoritních akcionářů se kauza dostala k Ústavnímu soudu a ten dostal možnost vyjádřit se k ústavnosti oné úplně původní úpravy squeeze-outu, která platila od července do září roku 2005. V úvodu svých úvah soud konstatuje, že jde o konflikt vlastnického práva minoritních akcionářů a legitimního očekávání majoritního akcionáře. Až potud lze jistě s úvahou souhlasit. Avšak Ústavní soud se v nálezu rozhodl řešit tento konflikt zcela jednostranným přikloněním na stranu minoritních akcionářů.
...a vy jste měli být jasnovidci Přestože I. senát Ústavního soudu píše, že „s ohledem na znění zákona mohl hlavní akcionář legitimně očekávat, že za naplnění zákonných podmínek dojde k nucenému výkupu akcií menšinových akcionářů“, celým zbytkem odůvodnění toto právo popírá.
Aby tak mohl učinit, dle mého názoru zcela nepřípustným způsobem nadřazuje vlastní rozhodnutí nad text platného zákona. A to dokonce v situaci, kdy si jako berličku bere onen starší nález, který však zkoumal ústavnost zásadně odlišné zákonné úpravy. Senát nyní jednoduše konstatoval, že závěry nálezu Pl. ÚS 56/05 ohledně obligatorního dohledu ČNB jako nezbytné podmínky jsou plně aplikovatelné i na situaci, kdy zákon žádný dohled jakéhokoliv státního orgánu neupravoval.
Majoritní akcionář si měl patrně angažovat jasnovidce, který by mu řekl, že v budoucnu možná bude existovat zatím nespecifikovaný státní úřad, který by měl celý proces posvětit. Jak by asi reagovali pracovníci ČNB či Komise pro cenné papíry, kdyby u nich v létě 2005 zazvonili majoritní akcionáři s žádostí o přezkum výkupní ceny s tím, že podle zákona k tomu sice nejsou kompetentní, nicméně žádost je podávána „pro jistotu“?
Takže: podat žalobu na stát?
Absurditu završuje, že obligatorní dohled ČNB byl později v roce 2008 novelou změněn a je nadále vyžadován pouze u akcií obchodovaných na veřejných trzích.
Majoritní akcionáři mohou nad nálezem jen nevěřícně kroutit hlavou. Pravda, v závěru alespoň Ústavní soud konstatuje, že neplatnost příslušné valné hromady již není možné prohlásit, neboť by takové rozhodnutí bylo nepřiměřeným zásahem do principu právní jistoty a práv třetích osob nabytých v dobré víře. Není tedy možný návrat, kdy by se obnovila původní akcionářská struktura.
O důsledcích nálezu lze nyní jen spekulovat. Pokud už byly výkupy pravomocně potvrzeny obecnými soudy (což byl právě tento konkrétní případ), připadá zřejmě v úvahu žaloba na náhradu škody vůči státu z důvodu nesprávného soudního rozhodnutí.
Pokud jsou žaloby na neplatnost valné hromady dosud projednávány před obecnými soudy (což bohužel ani po šesti letech není žádná výjimka), nebude zřejmě možné dle názoru Ústavního soudu prohlásit příslušné valné hromady za neplatné kvůli ochraně nabytých práv a menšinoví akcionáři budou odkázáni na uplatnění přiměřeného zadostiučinění ve zvláštním soudním řízení.
***
Jak by asi reagovali pracovníci Komise pro cenné papíry, kdyby u nich už v létě 2005 zazvonili akcionáři s žádostí o přezkum?
O autorovi| ONDŘEJ HAVRÁNEK advokát ; Autor (* 1974) je partnerem advokátní kanceláře Weinhold Legal
