Základní fakta v uhlazené verzi životopisu Georgiany zůstala: brzké a ne zcela šťastné manželství s Williamem Cavendishem, pátým vévodou z Devonu, neobvyklá menage-a-trois mezi nimi a Bess Fosterovou, poměr s politikem Charlesem Greyem. Mnoho jiných faktů se sem dostalo jen v náznacích: hazard, který Georgianu přivedl do dluhů, jež ji tížily celý život, aktivní podpora opoziční strany Whigů. Na důležité politické události doby, jichž byla Georgiana přímým svědkem (Regentská krize, Francouzská revoluce) už čas nezbývá vůbec.
Snímek se nepřekvapivě zaměřuje pouze na milostný život fascinující ženy. Postrádá tak komplexnost a strhující zajímavost své předlohy, vynikající životopisné knihy Amandy Foremanové (v češtině bohužel nevyšla). Je v něm příliš mnoho úprav, zjednodušení a vynechání, aby se dal brát víc než jako představení Georgiany těm, kteří ji ještě neznají.
Ale když odpustíme tvůrcům, že se dali tou nejsnazší a nejlíbivější cestou, ačkoliv mohli z života ikony své doby získat o tolik víc, můžeme si Vévodkyni užít aspoň jako pěkné kostýmní melodrama. Občas se blíží k červené knihovně (zvlášť ve scéně, kdy Bess vysvětluje Georgianě slasti lásky), ale nikdy se jí nestane. Krása, již film nabízí, se neomezuje jen na tvář líbezné Keiry Knightleyové, která, ačkoliv zůstává během filmu pořád mladá a štíhlá, unese na svých křehkých bedrech všechny ty šaty, paruky i auru módní modly. Tento Georgianin status umožnil kostýmnímu návrháři Michaelovi O’Connorovi předvést své umění v plné kráse a po právu pomohl filmu k sošce Oscara. Také půvabná kamera, slastně opulentní výprava (nominovaná na Oscara), doprovod Rachel Portmanové, specialistky na krásnosmutnou hudbu, to vše vytváří náladu, jakou žánr vyžaduje.
Typově vhodná Knightleyová je ve své roli dobrá, ale herecky film patří Ralphu Fiennesovi. Sice je o mnoho starší, než by jako vévoda měl být, ovšem jeho nevděčnou roli chladného manžela změnil z předpokládaného záporáka, opresora nebohé, sympatické manželky, v postavu, která má emoce, i když je neumí vyjádřit. Přesně taková spodní vrstva chybí milence a nejlepší přítelkyni Bess, zlíbezněné do servisního partu podobně jako budoucí premiér (jehož jméno ještě víc proslaví druh čaje) Charles Grey. Jako by Hayley Atwellová i Dominic Cooper byli obsazeni jen podle vzhledu.
„Jak jim závidím tu svobodu,“ povzdychne si vévoda při pohledu na své hrající si děti blízko sladkobolného finále filmu. Vévodkyně by se lehko mohla považovat za feministické dílo, s připomínkami silných mateřských citů a neskutečných zákonů 18. století, že muž může svou ženu bít holí, „pokud tato není silnější než jeho palec“, s hlavní hrdinkou, která nemá právo ani na volební hlas, ani na své děti. Ale vévodův povzdech připomene, že i on je uvězněný v konvencích, které vyžadují, aby se zapojil do politiky, jež ho nudí, a aby zajistil svému rodu dědice a dobré jméno. Debat o svobodě, častém tématu politických projevů Whigů, tu není víc než postelových scén, ale jsou mnohem důležitější. K propagaci film využívá toho, že Georgiana pocházela z rodu Spencerů, stejně jako princezna Diana, jiný miláček davů provdaný za chladného muže... Podobnosti příběh samozřejmě nabízí jen implicitně. Ale díky nim můžeme na konci rozjímat o tom, jak se koncept svobody za dvě stě let posunul, což nakonec na kostýmní melodrama není tak málo.
HODNOCENÍ LN *** Vévodkyně (The Duchess)
UK/Itálie/Francie 2008 Scénář: Jeffrey Hatcher, Anders Thomas Jensen, Saul Dibb Režie: Saul Dibb Hrají: Keira Knightleyová, Ralph Fiennes, Hayley Atwellová, Dominic Cooper, Charlotte Ramplingová a další Distribuce v ČR: Bioscop Premiéra: 26. 2. 2009
