Porevoluční kariéra části hvězd Divadla Sklep je paradoxní, zároveň však úplně normální – z těch, kdo založili svou popularitu na výsměchu kulturnímu a společenskému establishmentu, se staly opory téhož.
Tomáše Hanáka bylo jednu dobu všude plno, vtipným lidem, kteří navíc dobře vypadají, se takové věci přiházejí. Způsob, jímž Hanák svou popularitu shazoval, ale často překračoval meze šprýmů, jimiž celebrity dávají najevo, jak moc jsou nad věcí. Bylo na něm i něco skutečně sžíravého, v dobrém slova smyslu nešetrného vůči cílům Hanákových výpadů. Často si jako terč posloužil sám – populární moderátor, vyhlášený krasavec.
Přebal alba je příkladem takového brutálního zesměšnění se, stylizovaný je jako propagační fotka toho typu, jaký s sebou místní „osobnosti“ nosí, aby je rozdávaly kolemjdoucím ctitelům. Navlečený do smokingu a s mikrofonem v ruce Hanák pózuje před jakýmsi velkorypadlem, vedle je vyvedena jeho signatura (zlatou fixou, pochopitelně) – esence zoufale provinciální showbyznysové stupidity. Jakoby v roli téhle postavy Hanák zazpívá i úvodní skladbu Mobilní král prasat. Karikatura celebrit, která pro peníze bere všechno, je to možná trochu hrubozrnná, rýmy typu konto bytní / otvor řitní by si ale jeden hned poznamenal za účelem pozdějšího použití. Způsob, jímž Hanák paroduje jazyk světa zdejšího „žita“, dokládá důvěrnou znalost toho prostředí, honoráře za moderování firemních akcí si autor asi skutečně krvavě odpracoval.
Tomáš Hanák zpívá asi stejně jako hraje, nedá se říci, že by měl zrovna široký rejstřík. Pokud si ale jeden je svých omezení dobře vědom, což je zjevně Hanákův případ, nemusí to vůbec vadit. Na albu se autor zároveň snaží ty hranice trochu posunout, nespokojuje se vždy s tím, že „dělá Hanáka“. Část skladeb na albu ovšem posluchačským očekáváním vychází vstříc, dočkáme se trampského čísla, parodie na dechovku, dvou žertovných uvedení skladeb, na první poslech jistě legračních. Pozoruhodnější jsou ale skladby, které se trochu vymykají představě zábavné hanákoviny a v nichž zpod vrstvy bžundy nenápadně vystupuje i jakýsi postoj.
Písnička Kratce z kultury je elegantní shození stereotypů uměnímilovného měšťanstva, její protagonisté by se asi dali najít třeba v publiku pořadu Na stojáka, k jehož hvězdám autor patří, dá se v ní vidět vcelku odvážná „palba do vlastních řad“. Stesk z Tesc zprvu působí jako vynalézavě rýmovaný, tématem ale ne zrovna neotřelý výpad proti konzumu, drsná pointa, k níž dospěje, tu píseň ale prohlubuje a dělá z ní sousto v dobrém slova smyslu nesnadné. Chorál sv. Pepy je možné brát jako vtipnou parodii na instantně duchovní muzak typu Enigma. Hanák tu skladbu dovede k fantasmagorickému finále, z nějž spíš než smích je slyšet naštvaný výsměch. Decentně surreálný šmrnc má zase ploužák Technopárty, nostalgická Simca trochu připomíná tvorbu známých hudebních komiků The Flight of the Conchords. Je škoda, že s jistou neurovnaností Hanákova podání občas nedrží krok studiová kapela. Hudebníci pod vedením Davida Nolla s jistotou předvádějí úsměvné variace na různé styly. Na Hanákových písničkách je ale nejzajímavější to, že nejsou jenom poučená a uvolněná legrace, snesly by více impulzivity, snad i syrovosti. Vrcholné číslo je na albu označeno jako „malus“ (opak bonusu), je to písnička pro kampaň fiktivního supermarketu z filmu Český sen. Snad je to tím, že Linda Finková a dětský sbor ji nazpívaly jaksi navážno. Agresivní a přitom unylá „stupa“ v ní dosahuje výšin, kde už se nedá mluvit o parodii či satiře, ale spíše o svědectví o čemsi skutečně monstrózním. Nic pro slabší povahy.
Tomáš Hanák
Klíče, 2009
