Jeho díla jsou oslavou života a žen. Gustav Klimt (14. července 1862 - 6. února 1918) proslul jejich portréty, které ve své době vzbuzovaly pohoršení svou neskrývanou erotičností. Malíř a grafik, jenž je dnes pro Vídeň stejně důležitou "obchodní značkou" jako například Franz Kafka pro Prahu, se stal klíčovou postavou vídeňské secese a moderny. Rakouská metropole Klimtovi, od jehož narození uplyne v sobotu 150 let, kulturně zasvětila celý rok.
Největší sbírku Klimtových obrazů má galerie ve vídeňském Belvederu. Zastoupen je ale i v tuzemských sbírkách, jeden ze skvostů - Juditu (1904 až 1905) - vlastní ostravská Galerie výtvarného umění. Obraz s odhadovanou tržní cenou dvě miliardy korun získala instituce v roce 1950 jako konfiskát z německého majetku. Klimt se svým mladším bratrem Ernstem a spolužákem Franzem Matschem jsou také autory opony pro divadla v Karlových Varech a Liberci.
Ženy a ornamentyPro Klimta jsou typické portréty žen obklopené ornamenty, často v zářivé zlatavé barvě. Postavy v záplavě vlasů, bohatých šatů, květů či jiných ornamentů jsou oduševnělé a melancholické. Stylizované podobizny žen z vídeňské lepší společnosti, ale i prostých dívek z ulice, působí na svou dobu nezvykle sebevědomě a emancipovaně. Méně už se ví o Klimtových zdařilých krajinách, kterým se věnoval ve volném čase a na cestách, když v létě opouštěl Vídeň. |
Klimt se narodil před 150 lety v Baumgartenu u Vídně v rodině zlatníka pocházejícího z Čech. Už jako malý projevoval výrazné kreslířské nadání a posléze absolvoval uměleckoprůmyslovou školu. V roce 1902 Klimt zhotovil pro výstavu Asociace výtvarných vídeňských umělců Secession (kterou spoluzakládal a osm let vedl) vlys inspirovaný Beethovenovou Devátou symfonií. Monumentální freska je dnes považována za jedno z největších děl vídeňské secese.
Nemluvný sukničkář
Malíř měl pověst zdatného sukničkáře, jeho ateliérem prošlo mnoho žen. Nejznámější z nich byla Alma Schindlerová, múza řady slavných mužů té doby, a pozdější manželka hudebního skladatele Gustava Mahlera, architekta Waltera Gropia a literáta a básníka Franze Werfela. Klimtova dlouholetá družka (a zároveň i švagrová) Emilie Flögeová jeho výstřelky tolerovala, ovšem mimo víkendy, které umělec musel trávit spořádaně v rodinném kruhu.
Klimt nerad mluvil, bál se psaného slova a nebyl zrovna společenským člověkem. Nejraději si prý oblékal svoji "kutnu", dlouhou volnou malířskou košili, a procházel se po zahradě ateliéru. "Kdo se o mně chce něco dozvědět, ten ať se pozorně dívá na mé obrazy a z nich ať se snaží poznat, co jsem a co chci," říkal Klimt.
Oficiální kritikou byl střídavě opěvován i zatracován. Zatímco výzdoba stropů a lunet ve vídeňském Burgtheatru přinesla Klimtovi nejvyšší uznání císaře Františka Josefa (Zlatý kříž za zásluhy), malby na strop auly univerzity ve Vídni byly naopak shledány jako odporné a pornografické. Se svými souputníky, jimiž byli Egon Schiele, Oskar Kokoschka, Josef Hoffmann, Otto Wagner či Joseph Maria Olbrich, malíř zásadně ovlivnil umění kolem roku 1900.
