Tento čtvrtek se ve Vídni rozdávala kniha. Přesněji řečeno, sto tisíc knih. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Akce se jmenuje „Jedno město, jedna kniha“ a koná se už posedmé, letos s novým vydáním románové prvotiny amerického autora Irvina D. Yaloma z roku 1992 Když Nietzsche plakal.
Žádná pevná vazba – jen jednoduchý, i když tlustý paperback. „Wiener Gratisbuch“ neboli vídeňská kniha zdarma byla k mání v pobočkách městské knihovny, v kavárnách i na knižním veletrhu, který se současně odehrával na radnici.
Co nic nestojí, za nic nestojí?
Ten historický román je docela působivý: odehrává se ve Vídni roku 1882, jeho hlavními postavami jsou filozof Friedrich Nietzsche, spoluzakladatel psychoanalýzy Josef Breuer a femme fatale Lou Salomé. Jeho čtenáři se ovšem musejí smířit se dvěma věcmi.
Za prvé s předmluvou sociálnědemokratického starosty Vídně Michaela Häupla, za druhé se seznamem sponzorů na posledních dvou stranách. Bez nich by se akce neobešla: ti druzí ji platí, ten první doufá, že mu pozice pomyslného prvního knihomola v zemi přinese pár voličských hlasů. S knihou se však naštěstí dá udělat něco, co u rozhlasu a televize nejde: otočit stránku.
Vídeň tedy rozdává knihy zdarma. Možná se najdou staromilci, kteří budou nad akcí ohrnovat nos: když je něco zdarma, lidé nevěří, že to má hodnotu. Tím přece – a právem – argumentují někteří vydavatelé novin proti bezplatnému zpřístupnění svého zpravodajství na internetu.
Dívat se na to ale dá i z druhé strany: když je kniha zdarma, dostane se i k lidem, kteří si jinak přečtou nanejvýš reklamní prospekt, co najdou ve schránce, zatímco díla o více než čtyřech stranách a bez fotek se zaleknou.
Fronty, které se tvoří před výdejními místy, jsou každopádně pozoruhodné – zejména v zemi, která oproti Česku žádné fronty nezná, a dokonce už si je ani nepamatuje z dřívějška. Už celá desetiletí se v Rakousku dá sehnat všechno a všude. Tedy odhlédneme-li od uměle vyvolaného šílenství kolem akcí, jako je prodej bot z kolekce Jimmy Choo v levném řetězci H&M.
Případ pro kulturní antropology Mimochodem, sleva na boty má začít dnes, jen o dva dny později než „Jedno město, jedna kniha“. Už předem se čeká, že – v kontrastu k úhledným frontám na Yaloma – vypukne před výlohou „háemka“ tradiční loktařský zápas bojovných žen.
Přitom v H&M v ulici Graben nebude (oproti radnici) zdarma vůbec nic. Lidé jsou však schopni se rvát spíš o kozačky za 99 eur se štítkem známé značky než o kvalitní knihu. Patří to ke zvláštnostem naší konzumní kultury, které budou jednou s gustem vykládat antropologové.
Umění, vzhůru do ulic!
Kdo se tento týden vydal do města, ať už za knihou zdarma, nebo pro snobské boty, a měl oči otevřené, mohl obdivovat ještě jeden fenomén z oboru „kultura jde za lidmi“.
Před svatoštěpánským dómem visela jeden den – než se přesunula na jiné místo ve Vídni – velmi věrná kopie obrazu Stavba babylonské věže od Pietera Bruegela staršího (mnozí znalci umění v tom viděli narážku na váznoucí dialog mezi vyznáními). Ve stanici metra Karlsplatz se zase na cestující dívala z obrazu Infantka Markéta Tereza, jejíž škrobené modré šaty připomínají už celým generacím dětí, jaké mají štěstí, že nemusejí vyrůstat jako dobře vycvičení malí dospělí.
Oba obrazy jsou chloubou Vídeňského uměleckohistorického muzea, položkou, kterou má na svém seznamu každý turista, ale sami Vídeňáci o ní často ani nevědí. Během listopadu pošle nová ředitelka muzea do městských ulic i další díla. Budou ke spatření na nejfrekventovanějších místech, jako jsou křižovatky, nádraží nebo velké stavby. Chce muzeum „otevřít a provětrat“, jak vysvětluje.
Sen od Jimmyho Knihy jsou zdarma, obrazy jsou zdarma. A oběti módy teď už jen čekají, až je Jimmy Choo pozve k akci „Boty k vyzkoušení zdarma“ rovnou na nejelegantnější nákupní ulici Kärntnerstrasse.
Jenže to se nedočkají. Protože kultura je kultura a konzum je konzum.
O autorovi| Barbara Tóth, novinářka Autorka (* 1974) je rakouská novinářka a spisovatelka, pracuje v časopise Falter
