10. února 2018 6:57 Lidovky.cz > Relax > Design

Videomapping je novodobým ohňostrojem, je zábavný, říká umělec

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Amar Mulabegović | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Amar Mulabegović | foto: projekt SIM/NEBULA

Videomapping v jeho podání mohli lidé sledovat na Pražském orloji, na kostelu sv. Ludmily na pražském náměstí míru či na Chrámu sv. Barbory v Kutné hoře. Nyní se chystá na interiér Dvořákovy síně v pražském Rudolfinu. Doprovázet ho přitom bude Symfonický orchestr Českého rozhlasu. „Interiér samozřejmě skýtá mnohem větší zapeklitosti, hlavně co se týče technologické stránky. Vzhledem k tomu, že se nejedná o plochu ve smyslu čelní fasády, ale o vnitřní prostor s více stranami a navíc o výrazné délce, bylo velmi obtížné celý projekt uchopit. Byla to nejnáročnější věc, kterou jsem kdy dělal,“ říká český umělec a spoluzakladatel festivalu Signal Amar Mulabegović.

Lidovky.cz: Kde se vzala inspirace realizovat projekt SIM/NEBULA?
Ta inspirace byla momentální. Původně mělo jít o videomapping na fasádu Rudolfina. Chtěl jsem však realizovat něco nového a během jedné schůzky mě napadlo, že bychom mohli realizovat videomapping uvnitř Rudolfiny, přímo v Dvořákově síni. Už jsme navíc viděli podobné pokusy na internetu, chtěli jsme však projekt posunout a udělat videomapping nejen na přední stěnu, ale i boční stěny.

ýrazným jménem je i světově oceňované studio NOHlab, které za svoji práci sbírá významné mezinárodní ceny a mezi jeho klienty patří například skupina Pink Floyd nebo značka Chanel.
Projekt tvoří 11 vizuálních umělců. Jsou mezi nimi například Can Buyukberber a Jan Šíma, které znají lidé ze SIGNAL festivalu, jako autory některých festivalových instalací.

Lidovky.cz: Kolik umělců se na 50minutovém videomappingu podílí a jak jste je vybírali?
Projekt tvoří 11 vizuálních umělců. Jsou mezi nimi například Can Buyukberber a Jan Šíma, které znají lidé ze SIGNAL festivalu, jako autory některých festivalových instalací. Výrazným jménem je i světově oceňované studio NOHlab, které za svoji práci sbírá významné mezinárodní ceny a mezi jeho klienty patří například skupina Pink Floyd nebo značka Chanel. Výtvarného konceptu i uměleckého vedení projektu jsem se chopil já. Umělce jsem vybral na základě selekce nejvýraznějších osobností a skupin v oboru videomappingu, které sleduji.

Amar Mulabegović

Amar Mulabegović je český umělec, zabývající se grafickým designem, animacemi a video instalacemi. Je spoluzakladatelem SIGNAL festivalu, nejnavštěvovanější přehlídky světelného umění v České republice. Zároveň je zakladatelem umělecké skupiny Hyperbinary, která se věnuje vztahu mezi obrazem, zvukem a divákem. Na svém kontě má již videomapping na budovy jako Chrám sv. Barbory v Kutné hoře, kostel sv. Ludmily na náměstí Míru v Praze, Staroměstský orloj či Palác Parlamentu v Bukurešti.

Lidovky.cz: Jak probíhají zkoušky se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu?
Zkouška s orchestrem je vlastně jedna z posledních věcí, na kterou při přípravách projektu dojde. Videomapping v tuto chvíli vzniká na hudební předlohu od orchestru. Vytvořili jsme na hudbu obrazy a obojí se nyní synchronizuje na základě časového kódu. Zkouška vizuálních umělců a orchestru proběhne v Rudolfinu 15. února, tedy den před představením.

Lidovky.cz: Má videomapping SIM/NEBULA nějaký umělecký koncept nebo téma?
Rozhodně ano. SIM znamená identifikační číslo jednotlivce a NEBULA je termín pro oblak. Vnímám to tedy jako oblak jednotlivců, kteří plují tímto světem. Děj 50minutového videomappingu tvoří sedm tematických částí, z nichž každá představuje jednu životní etapu. Jde vlastně o takový manifest života. Využívají se při tom technologicko-tvůrčí atributy videomappingu, VFX a motion grafiky. Na začátku jsme vymysleli názvy jednotlivých částí videomappingu, napsali jsme básně, které se s nimi pojí a nechali jsme umělce ztvárnit jejich vybranou část.

Lidovky.cz: Realizoval jste v Česku videomapping na Pražský orloj, kostel sv. Ludmily na náměstí Míru, Palladium či Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře. Je pro vás interiér Dvořákovy síně v Rudolfinu výzva?
Interiér samozřejmě skýtá mnohem větší zapeklitosti, hlavně co se týče technologické stránky. Vzhledem k tomu, že se nejedná o plochu ve smyslu čelní fasády, ale o vnitřní prostor s více stranami a navíc o výrazné délce, bylo velmi obtížné celý projekt uchopit. Byla to nejnáročnější věc, kterou jsem kdy dělal.

Lidovky.cz: Máte nějakou stavbu v Čechách, kterou byste chtěl namapovat? A v zahraničí?
V Česku asi není žádná, na které bych vysloveně lpěl nebo ji měl vysněnou, ale nebráním se v podstatě ničemu. V zahraničí by mě lákaly především objekty v prostoru či v přírodě z období 70. a 80. let. Brutalistické sochy či budovy, které představují spíše nějaké geometrické útvary. To by mě hodně bavilo. Socha má daleko složitější tvar než budova a to je výzva. Bylo by fajn posunout videomapping na další metu a přejít z budov například právě k sochám.

Lidovky.cz: Jak dlouho trvá než vznikne videomapping pro určitou budovu či interiér? Z jakých fází se vznik skládá?
Je to různé. Dá se říct, že od dvou měsíců až klidně do půl roku či rok. Záleží hlavně na složitosti budovy jako takové a na konceptu projektu, zda je abstraktní či narativní. Každá budova nabízí určité možnosti a dává nám určité limity. Čím jsou limity větší, tím je obtížnější vytvořit smysluplný obsah. Vždy se dá na budovy jednoduše promítat, ale aby měla projekce prvky videomappingu, a aby videomapping respektoval rysy budovy, je to mnohem složitější.

Lidovky.cz: Proč si myslíte, že je videomapping u veřejnosti tak oblíbený?
Jde o velmi atraktivní formu umění. Je velmi přímočará, tzn. není náročná na sledování a ve většině případů neřeší nějaký hlubší podtext. Videomapping je zábava ve velkém měřítku. Když to porovnám například s ohňostrojem, tak ohňostroj je mnohem méně měnitelný. Videomapping má totiž možnost hrát si s formou i obsahem. Těch možností je celá řada a myslím si, že některé z nich ještě nejsou pořádně prozkoumány.

Lidovky.cz: Co říkáte na názor, že videomapping je takový novodobý ohňostroj?
V určitém kontextu se na to lze takto dívat. Obojí se odehrává ve veřejném prostoru. Ohňostroj i videomapping sledují davy lidí a ve většině případů je pozorují s jakýmsi úžasem v očích. Videomapping má podle mě pokročilejší styl vyjádření na rozdíl od ohňostroje. Domnívám se, že časová i finanční náročnost bude podobná. Myslím si, že dělat nějaké opravdu vysoké umění ve veřejném prostoru je zcela nemožné, neboť lidé nemají přehled o všech souvislostech, které by dotyčný umělec chtěl sdělit. Videomappingy by měly být odlehčené a měly by vynikat především svou formou a kreativním zpracováním.

  • 0Diskuse


Alena Pecháčková

Autor

Alena Pecháčkováalena.pechackova@lidovky.czČlánky


Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!