Generální zkoušku na hlavní roli v představení s názvem Život střídá smrt (o autorství téhle žánrově neujasněné kombinace psychologického dramatu, absurdní frašky a hororu se dodnes vedou spory, ale většině z nás je jasné, že ten, kdo napsal tohle, musel být sadistický psychopat) jsem absolvoval už v padesáti – poté, co mi doma v obýváku praskla srdeční aorta –, takže s ohledem na nepopiratelný fakt, že na naší úžasné modré planetě už šestým rokem přesluhuji, mi snad nárok na stručnou (byť místy nevyhnutelně chlubivou) životní bilanci nebude upřen.
Takže nejprve nechutně domýšlivý výčet životních úspěchů:
1. Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil do takzvaně funkční a nikoliv dysfunkční rodiny. Vsuvka: všimli jste si, jak se z moderních termínů zcela vytratilo to, co měly původně označovat – v prvním případě soudržnost, obětavost a lásku, v tom druhém nezájem, averzi a domácí násilí? Můj otec je bohužel už po smrti, ale s mámou, oběma bratry a jejich ženami držíme dodnes láskyplně pospolu.
2. Mám tři krásné, chytré a zdravé dcery, které mě prokazatelně mají rády.
3. Měl jsem rovněž to obrovské štěstí, že jsem v životě potkal bezpočet skvělých lidí, z nichž mnozí jsou dodnes mými přáteli (a někteří jaksi i přítelkyněmi).
4. Měl jsem to nesamozřejmé štěstí, že jsem se celý život mohl plně věnovat především tomu, co mě opravdu baví – ne, nemyslím ochutnávky španělských, francouzských a italských vín, mluvím o literatuře. Za uplynulých třicet let jsem napsal více než třicet knih a v Česku prodal mnoho milionů jejich výtisků (pár desítek tisíc knih vyšlo i v jiných zemích). Hodně mých povídek, novel a románů bylo navíc zfilmováno (výjimečně i zdramatizováno) a tyto adaptace viděly a dodnes vidí (v bezpočetných televizních reprízách) miliony diváků.
5. Měl jsem v neposlední řadě to štěstí, že jsem se na rozdíl od mnoha předešlých generací dožil občanské svobody.
Ano, samozřejmě byly i prohry: zákeřné nemoci, zlé roky, rozpadlá manželství, zničená přátelství i dlouhé měsíce depresí – ale navzdory tomu všemu sebevědomě věřím, že dá-li Osud (či snad Bůh), skončí moje životní účetnictví jistým skromným přebytkem.
