O staronovém prezidentovi bylo sice řečeno už úplně všechno (a navíc několikrát), ale zároveň ve většině případů zbytečně vzrušeně. Dnešní bouřlivá doba si však naléhavě žádá též článků psaných s klidnou kojzarovskou rozvahou – a já se tohoto historicky prvního objektivního hodnocení prezidentských voleb dobrovolně a rád ujmu – byť jaksi navzdory přání Václava Klause (již tradičně nesmírnému), aby poražení výsledek voleb přijali, a přestože si navíc pochopitelně uvědomuji, že jako člen pražské kavárny (to jest společenství lidí, kteří toho v životě moc nedokázali) bych podle slovních instrukcí českého prezidenta měl držet hubu.
Na přímý popud Václava Klause si především položím dvě ostře sebekritické otázky (a ve stejném pořadí mu na ně odpovím):
1) Nebudu teď chtít pět let fňukat jen proto, že neprošel můj prezidentský kandidát?
Ujišťuji vás, Václave, že ne! Několik let jsem denně fňukal, že mi praskla srdeční aorta, že mám deprese a urologické potíže, že jsem přišel o krátkodobou paměť i o manželku a že celý můj život je v troskách – takže když jsem se teď konečně jakž takž vzchopil a život mě znovu baví, rozhodně nezačnu fňukat kvůli jednomu demagogovi s polyfunkční diabetickou neuropatií, jehož zdravotní stav se navíc dle vyjádření ošetřujícího lékaře v poslední době normalizoval.
2) Vydržím jako poražený výsledek voleb?
Ujišťuji Vás, Václave, že ano! Mám v tom koneckonců pětapadesátiletou praxi – vydržel jsem Novotného, Svobodu, Husáka, Vaši velikost a jednou už i Zemana, čili ho jistě skousnu i napodruhé. Navíc nyní docházím k psychiatrovi a pravidelně beru antidepresiva, takže pokud k wellbutrinu nově přidám i neurol, šafrán, magnézium, zklidňující koupele a každodenní procházky na čerstvém vzduchu (a samozřejmě nebudu číst noviny ani se dívat v televizi na zprávy), lze předpokládat, že si časem přestanu okusovat nehty, škrábat obličej, trhat vlasy, mlátit hlavou do zdi, bezdůvodně bít své děti a hlasitě ječet, že demokracie prohrála…
Možná jen několikrát denně rezignovaně zvolám „Shut the fuck up!“, kterýžto anglický výraz je natolik přeložitelný, že nechávám na Vás, pro jakého adresáta se rozhodnete.
