Samozřejmě i ve mně – přestože jsem svým okolím mylně považován za člověka smířlivého (ale ve skutečnosti se jen nerad hádám) – párkrát ročně takzvaně bouchnou saze a má pracně předstíraná nekonfliktnost, přidržím-li se použité metafory se sazemi, s hukotem vyletí komínem…
Jsem spisovatel a rodným jazykem vládnu celkem obstojně, takže by se mohlo zdát, že v hádkách budu pro většinu protivníků těžký soupeř, jenže zdání i tentokrát klame: nejsem a patrně nikdy nebudu. Příčina netkví v nezvládnutém jazyce, nýbrž v nezvládnutých emocích. V mém případě jaksi nejde o jazykovou obratnost, nýbrž o nekontrolovatelné city: o naběhlé žíly na krku, sevřené hrdlo nebo oči trapně zaplavené slzami.
Leč zpátky k meritu věci. Hlavní problém slovních soubojů s lidmi, kteří český jazyk dostatečně neovládají, takže nemluví ani nepíší tak dobře jako my spisovatelé, paradoxně spočívá v jejich zbytnělém sebevědomí: většinou se mylně domnívají, že jelikož hovoří česky od narození (a navíc se většinou takzvaně nebojí mluvit), mohou si hezky česky s kýmkoliv cokoliv vyříkat pěkně na rovinu (a tak podobně).
  |
Klíčovým problémem slovních soubojů s jazykovými amatéry není ovšem jejich malá slovní zásoba, chabé znalosti přejatých cizích slov či neschopnost udržet logiku souvětí, ale důsledky, které z těchto hendikepů nevyhnutelně plynou: jazykoví amatéři totiž obvykle vůbec nepostřehnou, že byli v tom či onom slovním souboji s profesionálem knokautováni, a tak přestože onen nerovný zápas skončil předčasně a jeho jasný vítěz dávno odešel do sprchy (a rozhodčí i diváci domů), náš jazykový amatér v zhasnutém verbálním ringu dál divoce poskakuje, máchá kolem sebe argumenty a podniká do tmy rádoby efektní slovní výpady…
Jiný problém bývá v tom, že jazykově sice zdatnému, leč psychicky nevyrovnanému řečníkovi (možná tušíte, že o tomhle typu toho vím dost) se jeho slabšího soupeře natolik zželí, že se po vítězném zápase – opět si pomohu boxerskou metaforou – začne poraženému sokovi za své tvrdé slovní zvedáky a větné direkty omlouvat…
V tomto kontextu bych rád vzkázal všem svým soupeřům z dávných i nedávných slovních klání (a v neposlední řadě jaksi i sám sobě): dobojováno jest, soupeř i diváci odešli.
Přestaňme máchat pěstmi v prázdném ringu.
