S několika sázavskými přáteli jsme jeho podvečerní koncert tak trochu neplánovaně sledovali (od našeho oblíbeného stánku s moravskými víny) přes velký dav převážně mladých lidí, kteří zpívali spolu s národním umělcem, a já se opakovaně přistihoval – a hned po pravdě dodávám, že nikterak zahanbeně –, že si ty notoricky známé melodie a ty jednoduché a někdy i trochu přihlouplé texty s chutí zpívám taky.
VIEWEGH: Slovní souboje s amatéry. Proč nejsem v hádkách těžký soupeř |
Ba co víc, musel jsem si dokonce připustit, že mne ten starý a nemocný, leč stále milý a šarmantní pán, který pořád zpívá jako o život (jen už to není laciná metafora) baví a dojímá… No nic. Na druhý den jsem se vrátil domů do Sázavy a můj počítač byl zavalen e-maily českých spisovatelů, v přesvědčivé většině protestujících proti tomu, aby Rok české kultury v rámci Knižního veletrhu Lipsko 2019 zahajoval koncert normalizačního zpěváka, signatáře anticharty, synonyma beznázorového prospěchářství a pokleslého masového vkusu Karla Gotta…
Že se to někdy ale sejde…
Signatářka petice spisovatelka Petra Hůlová psala, že na nikoho z nás nenaléhá a že pochopí, pokud se z nějakého důvodu rozhodneme podpis nepřipojit – a tuto možnost jsem si také ihned zvolil.
Znám Karla Gotta osobně. Dvakrát jsme se potkali na večeři (u jedné byla Martina Formanová a taky můj bratr Pepa, u druhé Honza Hřebejk a filmový producent Ruda Biermann).
  |
Když můj bývalý nakladatel Martin Pluháček/Reiner vydal Martině Formanové knížku a my ji pak společně s ní a dalšími kamarády v noci zapíjeli v jakémsi pražském baru, Mistr na ten spontánní večírek po nějaké době přišel a zpíval nám (bez hudebního doprovodu) k tanci. V neposlední řadě jsem několikrát na vlastní oči viděl, s jakou profesionální pečlivostí se Karel Gott připravuje na koncert, a byl jsem rovněž svědkem toho, jak trpělivě a mile se zpěvák po koncertě navzdory únavě podepisuje davům fanoušků.
Ale především: nemohl bych Karlu Gottovi dělat kádrováka, ani kdybych byl býval na ty dvě večeře nakrásně nešel a na tom nakladatelském večírku ani na žádném jeho koncertě nebyl… Všichni přece víme, že aby měl člověk právo někoho kritizovat za morální selhání, musel by sám být ve srovnatelně náročné si- tuaci a obstát – takže jelikož mně (coby zcela neznámému patnáctiletému studentíkovi) antichartu k podpisu nepodstrčili, nemůžu nyní tvrdit, že já bych to tenkrát rozhodně nepodepsal – a tak dále.
