Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Vilhelmová: Dětství v komunismu? Jsem sídlištní dítě, bylo to vlastně smutné

Lidé

  6:00
PRAHA - Rozhovor s jednou z nejoblíbenějších českých hereček Tatianou Vilhelmovou o novém filmu Tátova volha, zlaté mládeži 90. let, mšicích na kytce a taky o tom, proč se nechce vdát za Vojtu Dyka.

Tatiana Vilhelmová má na kontě desítky filmových i divadelních rolí. foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Rozhovory s herečkami nebývají to, na co by se novinář nějak zvlášť těšil. Vím, o čem mluvím. Začne to přemlouváním, respektive složitými manévry, aby vám dotyčná aspoň vzala telefon. A když už se pak sejdete a uslyšíte něco zajímavého, můžete dát krk na to, že o to při dolaďování zase přijdete („ale napsané to, paní redaktorko, vypadá nějak jinak, než když se to řekne“). Ty nejslavnější ovšem rovnou volají šéfredaktorovi.

A tak když mi Tatiana Vilhelmová, dokonce z exotické dovolené, hned odesemeskovala, že mi rozhovor dá ráda, jen co se děti v Praze aklimatizují, příjemně překvapila. Přišla pak do kavárny opálená, klidná po měsíci u moře, s čerstvě rudými nehty. Sice nedostudovala ani konzervatoř, ale je bystrá a přímá – jako bývají lidi, co mají školu života. Musí být skvělé mít ji za kamarádku, napadne vás.

LN: Na letošní MDŽ, 8. března, půjde do kin nový film Jiřího Vejdělka Tátova volha, kde hrajete jednu z hlavních rolí. Máme čekat veselohru ve stylu Účastníků zájezdu?
Režíroval to Jirka Vejdělek, takže humor tam určitě scházet nebude. Ale jinak je ten příběh celkem vážný. Doufám, že to bude dobře namixované. Já vlastně ale nemám ráda, když se film zaškatulkuje ještě před premiérou. Pro diváka je možná lepší být nepopsaný list.

Tatiana Vilhelmová ve filmu Tátova volha hraje dceru Elišky Balzerové.

V Tátově volze hraje důležitou roli automobil značky Volha, který se vyráběl od 50. let a říkalo se mu carevna. „To nebylo auto, to byla polepšovna,“ říká vaše filmová matka Eliška Balzerová. Jak se vám to řídilo?
Ztěžka. Protože to nemá žádné posilovače, všecko je tuhé, takže jsem měla namožené ruce i nohy, tuhé byly i pedály. Většinou to bývá tak, že herec někam kousek dojede, stop, přijde majitel auta a odveze ho zpátky. Jenže tady by se musela vždycky posouvat i sedačka. Tak jsem řekla, že než s tím pořád zápasit, radši to i odcouvám – a opravdu jsem celý film odřídila sama. Takže jsem se stala skoro profesionální řidičkou toho krámu.

Jak dnes vzpomínáte na své dětství v komunismu?
Zrovna nedávno jsem viděla plakát na výstavu o panelácích. Byly na něm dvě děti. Přesně takhle jsem tenkrát vypadala i já. Všechny děti bývaly podobně oblečené, všichni jsme měli i takové ty polodlouhé vlásky – děti se tehdy nestříhaly jako dospělí, jako dneska. Prostě jsme všichni vypadali skoro stejně. Navíc já jsem sídlištní dítě, ze Žižkova, takže ke mně ta fotka hrozně promluvila. A že to bylo vlastně smutné – ale takhle to vnímám až teď.

V jedné anketě jste na otázku, kdo vlastně jsem, odpověděla: světelná pilina... To jste někde četla, nebo vymyslela?
Ne, to jsem nečetla. To je právě z té nemoci. Protože kvůli ní jsem poznala nejenom klasickou medicínu, ale i dost léčitelů, šamanů. Abych to zkrátila – naučila jsem se meditovat a od té doby to dělám. Dřív jsem například po představení nikdy nedokázala jít hned domů. Protože herec je tak... rozvibrovanej. Takže se potřebuje trošku odpojit. Dáte si dvě dvojky a čekáte, až se zklidníte. A to už teď nedělám. Teď jdu po představení domů a medituju.

Jak to konkrétně vypadá?
Sednu si někde o samotě, udělám si šero, zapálím si svíčku...

Jak to souvisí s tou světelnou pilinou?
To vysvětlím. Prostě si sednete a svlíknete ze sebe všechny svoje role. Tu, co jsem hrála ten večer, a pak i ty životní – že jsem Táňa, jsem herečka, jsem máma, jsem partnerka, jsem Češka, jsem občanka, jsem sousedka, jsem sestra, jsem dcera a tak dále. A pak mi zbude, že jsem jenom světýlko. Jenom taková malá světelná pilina. A to je blažený pocit.

Celý rozhovor si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 16. února.

V magazínu dále najdete:

  • Reportáž z největšího českého masopustu v Roztokách -- letos s působivými světelnými maskami.
  • Rozhovor s lektorem kritického myšlení Lukášem Hánou o tom, jak se správně rozhodovat -- od výběru jogurtu, prezidenta po životního partnera.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...