Na přelomu století žánr ovládla východní Asie. „Šikmooké“ horory Kruh, Nenávist, Oko a další čerpají z jiné tradice: mýtů a pohádek. I ony se dočkaly amerických předělávek, ale i v tomhle případě kouzlo většinou zmizelo.
Dnes na hororové špičce nemají konkurenci Francouzi a Belgičané, jejichž produkce si vysloužila slušivou nálepku „nový francouzský extremismus“ (spadají pod ni i jiné žánry, třeba filmy s nemainstreamově otevřenou erotikou). Noc s nabroušenou břitvou, která běžela i v našich kinech, byla jen slušnou žánrovkou, režiséra Alexandra Aju však dostala do Hollywoodu. To Vinyan, jenž se hraje v tuzemských kinech nyní, je jiná káva: příběh páru hledajícího ztracené dítě v barmské džungli diváka odnáší do hypnotických, surreálných světů. Předchozí film režiséra Fabrice Du Welze, Kalvárie, se bude promítat ve Varech. A to je jen pár příkladů.
Nejvýš z téhle frankofonní šňůry děsu stojí Mučedníci, kteří u nás běželi loni v rámci Festivalu otrlého diváka. Film Pascala Laugiera začíná jako běžná „vyvražďovačka“ – načež publiku podtrhne koberec pod nohama sérií originálních zvratů. Skončí jako v podstatě krásný a křehký film o křesťanských ctnostech – se spoustou brutálního fyzického násilí. Tohle dokázat je umění.
Ani se nemusíte ptát: ano, na americké verzi Mučedníků už se pracuje. Hlavní roli nemá hrát nikdo jiný než anemická Kristen Stewart z kvaziupírské série Twilight. Fanoušci hororů se mohou začít bát – ale tenhle strach jim asi příjemný není.
O autorovi| Vojtěch Rynda, redaktor LN
