Na rozdíl od lesů vnitrozemských, které byly v průběhu osídlování českých zemí káceny a žďářeny (vypalovány), zůstávaly dlouho nedotčeny. Až s rozvojem průmyslu, zejména sklářského, začaly být těženy a využívány.
Buky skončily ve sklářských pecích a místo nich byly vysazovány rychleji rostoucí smrky, čímž vznikla současná nepřirozená dřevinná skladba českých lesů.
Snahy o ochranu lesů sahají hluboko do historie. Už Karel IV. v Majestas Carolina z roku 1348 věnuje lesům pozornost.
Cílevědomě se však v lesích začalo hospodařit v roce 1754, kdy byly vydány lesní řády (patenty) císařovny Marie Terezie pro Čechy a Moravu, obsahující mimo jiné ustanovení o povinnosti zachování lesů a zajištění trvalého výnosu z nich. Pozitivním důsledkem těchto pokrokových patentů je mimo jiné zvýšení lesnatosti českých zemí z 25 % v roce 1790 na 34 % v roce 2005.
Vzhledem k opakujícím se větrným kalamitám zesilují v současné době snahy o pěstování druhově, věkově i prostorově rozrůzněných porostů i v hospodářských lesích.
Díky lesním patentům a zákonům u nás lesů stále přibývá
