Dokument Vítejte v KLDR!
diváka zaveze do nejizolovanější země na světě. Ne, nedokáže z ní ukázat mnoho. A ano, právě tohle o ní vypovídá nejlíp.
Snad v žádném okamžiku není film dokumentaristky Lindy Jablonské obsažen tak plně jako v tomhle: když se zvídavým účastníkům zájezdu do KLDR nedaří proniknout za hradbu oficiální prezentace země, mají až dětinskou radost z toho, že odhrnou záclonu jinde a jinak a najdou pod kobercem v pokoji jinak vymydleného hotelu vrstvu popsaných stránek z dětských písanek. Je skoro nefér hodnotit film, jehož podoba je tak zásadně předurčená podmínkami, které tvůrci prakticky nemůžou ovlivnit. Do země se nesmí dovážet profesionální filmová technika, a tak je Jablonská odsouzená k používání turistických kamerek, z nichž dostanete jen nepříliš půvabný obraz. Program skupinky turistů, jejichž výlet autorka sleduje, je do posledního detailu naplánován korejskou stranou. Pokud se rozhodnou pravidla porušit, budou místo nich potrestáni nevinní průvodci, což slušně vychovaného člověka od alotrií bezpečně odradí.
Stoprocentní husí kůže Jablonská takmůže ze země ukazovat drtivou většinou jen její oficiální tvář. I ta je naštěstí dostatečně výmluvná: na plátně defilují mnohaproudé silnice bez aut, hradby paneláků jak ze severních Čech, betonové monumenty se srpem, kladivem a štětcem (který v emblému komunismu zastupuje inteligenci, podobně jako kdysi v NDR kružítko), portréty „obdivovaných“ vůdců země a další průvodní znaky života v totalitě, jež naženou husí kůži každému, kdo prožil aspoň pár let v socialismu.
Neméně důležitá část filmu spočívá v dokumentování motivací a jednání lidí, kteří se zájezdu účastní: bodříMoraváci popíjejí slivovici a komentují viděné, Francouz Amaury se nad pokrytectvím režimu rozhořčeně pohoršuje... Někteří z účastníků zájezdu sami natáčejí, a tak divák může KLDR zahlédnout jejich očima.
Film je nejzábavnější v absurditkách pro „potěmkinovské“ režimy typických. Delegace po cestě „náhodou“ narazí na perfektně secvičený pěvecký sbor. Televize v hotelu má spoustu kanálů, ale na všech běží jediný program. Při návštěvě školy se tamní studenti vyhýbají seriózní diskusi otázkami na počasí. „Tání“ režimu se projevuje tím, že na některých místech už lze sehnat zmrzlinu.
Život v šedi Smích však člověku rychle mrzne na rtech. Výjevy z nejostřeji hlídané hranice s jednacím stolem rozkročeným mezi zeměmi jsou mlčenlivým mementem stavu věcí. A i když kamera nemůže proniknout na skutečný korejský venkov, potažmo do věznic a mučíren, jeden si udělá obrázek i ze záběrů na to, jak se šediví lidé v šedivých šatech šourajímezi megalitickými pomníky komunismu (šedivými). Vítejte v KLDR! je film, který od začátku znal svoje hranice. Je malý zázrak, že mohl vzniknout aspoň v téhle krotké podobě: vždyť kdo z nás se do Severní Koreje kdy podívá osobně? Zbývá jen doufat, že jednou někdo natočí „pokračování“ ze země, kde budou stávající zdi, zákazy a hranice už passé.
***
Turisté narazí na „náhodný“ pěvecký sbor nebo televizi se spoustou kanálů, ale jedním programem
HODNOCENÍ LN ***** Vítejte v KLDR! ČR 2008 Námět a režie: Linda Jablonská Kamera: David Cysař, Linda Jablonská Turistické kamery: Ondřej Čech, Jiří Herejk Hudba: Francois Pignon Distribuce v ČR: Aerofilms Premiéra: 26. 2. 2009
